Karel Poláček

Spisovatel a novinář Karel Poláček se narodil 22. 3. 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Jeho otec - Jindřich Poláček - byl židovský obchodník s koloniálním zbožím. Matka se jmenovala Žofie a byla rozená Kohnová. Karel Poláček měl čtyři bratry - Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a Milana z otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou. Už od 15ti let žil Poláček v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu - z toho rychnovského jej totiž vyloučili pro "vzdorovité chování" a špatný prospěch. Po jeho absolvování začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. V Praze se Poláček při studiu pokoušel též o různá zaměstnání, byl však vždy zakrátko propuštěn. Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl však nikdy výše než na hodnost četaře. Bojoval na ruské frontě (v Haliči), koncem války však raději utekl do srbského zajetí. Po návratu do vlasti nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod). Zkušenosti z této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy. Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. Od roku 1922 soustavně spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj. Námětem Poláčkových próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášenlivého majitele nadstrážníka Faktora. Naopak komický ráz má román Muži v offsidu, o otci a synovi - fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Micholup a motocykl - svými "výhodnými" nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit). Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen): Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Pro děti pak je určena veselá pohádka Edudant a Francimor. Poláček byl mimo jiné i velkým znalcem a sběratelem židovských anekdot. Po Mnichovu poslal Karel Poláček svoji jedinou dceru Jiřinu do Anglie, sám však nestihl včas odejít. Z Lidových novin byl kvůli svému židovskému původu důvodů propuštěn a nesměl už ani publikovat. Za okupace psal tedy do novin pod jménem malíře Vlastimila Rady, který tak zaštítil i vydání jeho románu Hostinec u Kamenného stolu. Rasová perzekuce Karla Poláčka nakonec donutila pracovat v Židovské náboženské obci a tak se snad mohl odsunu do Terezína vyhnout, rozhodl se ale nastoupit do transportu dobrovolně, když do něj byla zařazena jeho životní družka. 5. července 1943 tedy přijel do těsného a bezútěšného prostředí terezínského ghetta, kde vznikla jeho humorně laděná knížka Bylo nás pět - krásná vzpomínka na bezstarostné dětsví. Zhruba po roce pobytu v Terezíně, dne 19. října 1944, byl K. Poláček poslán transportem do koncentračního tábora Osvětim. Původně se předpokládalo, že zemřel v Osvětimi v plynové komoře, až v 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, v níž svědkyně také hrála a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde již neprošel selekcí a byl nacisty popraven. Proto bylo posunuto předpokládané datum umrtí na 21. ledna 1945 do koncentračního tábora Gleiwitz. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.