Joža Mikula

Otec Joži Mikuly, narozeného v Nětčicích u Kyjova v roce 1917, byl mlynářským dělníkem a později i samostatným mlynářem na pronajatém mlýně. Na podzim roku 1938 se celá rodina po záboru pohraničí přestěhovala do Prahy. Ještě před válkou Joža Mikula studoval soukromě zpěv u sólisty Národního divadla v Praze barytonisty Stanislava Muže /1896-1955/, odchovance Pivodovy pěvecké školy. V téže době byl zaměstnán jako skladník a později ve vysočanské Včele jako úředník. Po skončení války v roce 1945 byl krátce členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a jako sólista opery a dramaturg působil v letech 1946-1969 u Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Od roku 1969 do roku 1976 byl pak jeho ředitelem. Publikovat začal po vzoru svého staršího bratra básníka Aloise Mikuly známějšího pod básnickým pseudonymem Ivan Javor /1915-1944/ básně a kratší prozaické práce již v 30. letech minulého století, především časopisecky. Jako dramatický autor se Joža Mikula představil divadelní hrou Na přimětické faře /1951/ zabývající se osudy vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše a po delší odmlce hrou Zrada po Bílé hoře /1956/, kterou připomínal část osudů J A. Komenského. V roce 1976 napsal a vydal přepracované vzpomínky na svého bratra Ivana Javora, který zahynul v německém vězení - Vrátím se posledním vlakem /1976/. Osobnosti barytonisty Stanislava Muže věnoval studii Stanislav Muž -pěvec Národního divadla /1967/. Obdobím mobilizace v roce 1938 se zabýval ve hře Zrazené naděje /1969/. V novele Děti za mřížemi /1972/ se vrátil k okupační tématice a poslední prozaickou prací Joži Mikuly je jakýsi návrat k celoživotnímu tématu, životní osudy Prokopa Diviše - Blesky z temnot - životní příběh Prokopa Diviše, vynálezce bleskosvodu /1981/. Joža Mikula zemřel v roce 1982 v Ústí nad Labem. Erkul