Magdalena Lokvencová

Magda Lokvencová, později provdaná Husáková – byla i nebyla manželkou prezidenta. Byla jí proto, že jejím manželem byl skutečně Gustáv Husák, prezident socialistického Československa, avšak nebyla jí z toho důvodu, že zemřela deset let předtím, nežli se Husák prezidentem vůbec stal. Přibližme si osud jejího krátkého života, který takřka upadl v zapomnění. DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ Magda Lokvencová se narodila 13. září 1916 v Pacově na Pelhřimovsku jako nejstarší ze tří sourozenců (sestra Ludmila a bratr Vladimír). Když jí bylo osm let, zemřela její matka v pouhých pětatřiceti letech na tuberkulózu. O výchovu dětí se staral otec a to velmi důsledně. Chtěl vychovat ze svých potomků samostatné osobnosti a přál si, aby každý z nich docílil slušného vzdělání. Sám byl člověkem velkého rozhledu a znalostí, mezi něž patřilo ovládání několika jazyků. Obdivoval umění, zejména literaturu a malířství. Pro své děti byl ochoten financovat jakýkoliv zájem, který by se mohl později promítnout i do volby celoživotní profese. Hlavní profesí otcovou však nebyl umělecký směr, jak by bylo patrno, nýbrž činnost v čs. armádě. Magda po matčině skonu v podstatě převzala její úlohu a starala se o své mladší sourozence za otcovy velké podpory. Všichni tři Lokvencovi potomci vystudovali gymnázium. Konkrétně Magda studovala v Bánské Bystrici dívčí gymnázium, ale prý nebyla příliš dobrou žákyní a bojovala zejména s pravopisem. Během studií se začala seznamovat s divadelním uměním a velmi se jí zalíbilo. V roce 1933 shlédla putovní představení Osvobozeného divadla V + W a byla nadšená. Na různých studentských večírcích sama zpívala jejich písně a jmenovitě prý vystupovala v roli „Voskovce“. Po maturitě si přála studovat dramatickou školu, ale svým okolím byla odrazena. Na možnou profesi herečky bylo pohlíženo jako na cosi méněcenného. Přihlásila se tedy na bratislavskou univerzitu na práva. GUSTÁV HUSÁK V MAGDINĚ ŽIVOTĚ Se svým budoucím manželem se Magda potkala již v době před nástupem na univerzitu. Prý není vyloučeno, že díky jeho přímluvě nakonec mohla práva začít studovat. Zprvu přátelský vztah mezi Magdou a o tři roky starším Gustávem započal zejména díky společnému osudu z dětství. Také Husák brzy přišel o matku a byl vychováván babičkou. Vysokoškolská studia si musel doslova vybojovat. Z rodné vesničky Dúbravky byl první, kdo dosáhl vysokoškolského vzdělání. Ve studentském věku se angažoval mezi socialisticky orientovanou mládeží a od dvaceti let byl členem komunistické strany a dalších levicově zaměřených uskupení. Jako představitel Spolku socialistických akademiků měl v roce 1935 přednášku v Bánské Bystrici, jíž se zúčastnila studentka oktávy Magda Lokvencová a myšlenkami mladého socialisty byla nadšená. Tak došlo k jejich seznámení. MANŽELSTVÍ Ke sňatku Magdy Lokvencové a Gustáva Husáka došlo 1. září roku 1938. Jednalo se o skromnou svatbu, konanou pouze v nejbližším kruhu. Otec nevěsty nebyl Magdinou volbou příliš nadšen, on byl orientován pravicově a stoupenec Masaryka, pravý opak svého zetě. Respektoval však volbu své dcery a do jejího soukromí nechtěl nijak více zasahovat. Po svatbě se manželé Husákovi nastěhovali do garsoniéry v bratislavské Panenské ulici. Zde žili do roku 1940, kdy si pronajali větší byt v domě v Tajovského ulici, kde žila poměrně velká intelektuální společnost. Paní Magda byla rozená intelektuálka, inklinující k levicovému smýšlení svého manžela. K domácnosti a domácím pracím vztah neměla, bylo tedy samozřejmé, že si najala hospodyni. Paní Helena Kyselicová, která se starala o domácnost Magdinu i po jejím rozvodu, se stala i její jakousi přítelkyní. Zemřela až v roce 1991. V bytě manželů Husákových se scházívala velká společnost, intelektuálně zaměřená. Velké přátelství pojilo manžele Husákovy s Vladimírem Clementisem, jenž zaměstnal Husáka jako advokátního koncipienta. Dokonce poskytl kancelář pro schůzky členů zakázané komunistické strany. Clementisova manželka Lída pro změnu držela ochrannou ruku nad Magdou a stala se její velkou rádkyní v pořádání nejrůznějších společenských akcí. VÁLEČNÁ LÉTA Během tzv. „Tisovského Slovenského státu“ za okupace byla Clementisova advokátní kancelář uzavřena. Husák pak příležitostně pracoval jako úředník na různých místech, např. i ve svazu špeditérů. Magda musela opustit svá vysokoškolská studia, chtěla pokračovat v Praze, ale i tam r. 1939 uzavřeli nacisté vysoké školy. V Bratislavě naštěstí k jejich uzavření nedošlo, dokonce se jí podařilo dostat se zpět na studia. V roce 1940 získala doktorát a pak byla až do roku 1944 zaměstnána jako úřednice v Moravské bance. Podala si však přihlášku na bratislavskou Státní konzervatoř, protože touha po divadle a herecké práci v ní stále dlela a chtěla jí docílit. V roce 1944 očekávali manželé Husákovi narození prvního potomka. Vypuklo však povstání a Husák se v chaosu politických změn obával o ženu a nenarozené dítě. Magda tajně odlétla do „bezpečí“, tím byl Sovětský svaz – Moskva. Zde také porodila syna Vladimíra. Během pobytu v Sovětském svazu byla konsternována bídou, v jaké zde lidé žili. Druhý syn jménem Jano se narodil až po válce, v roce 1946. Tento rok byl pro Magdu klíčový – podařilo se jí proniknout do vytoužené divadelní sféry. DIVADELNÍ PRÁCE První poválečná léta byla pro Magdu a Gustáva poměrně blahobytná. Žili v krásném domě, jejich majetek nebyl zanedbatelný. Husákova politická pozice se navíc upevňovala. Manželé však spolu mnoho času netrávili. Vzhledem k přítomnosti hospodyně a chůvy k dětem se Magda rozhodla naplno vstoupit k divadlu. V roce 1946 nastoupila na čerstvě otevřenou Novou scénu v Bratislav jako asistentka režie. V práci si počínala profesionálně, chodila vždy připravená a ke svým kolegům se chovala velmi korektně. Díky výborným výsledkům směla brzy sama nastudovat vlastní režijní projekty – např. dětská veselohra ROZMAZLENÁ PAMELA či DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ od A. Christie. Později např. režirovala také hru Bertolda Brechta ŽEBRÁCKÁ OPERA či frašku od Moliéra PÁN Z PRASÁTKOVA. KRITICKÁ 50. LÉTA V roce 1950 byl obviněn z politického buržoazního nacionalismu bývalý Husákův šéf a přítel Clementis. Husák v pudu sebezáchovy vlastní politické kariéry se též proti Clementisovi postavil, nicméně ani on kritice a odporu režimu neunikl. Přišel o významné politické funkce a 6. února 1951 zatčen. Magda se s dětmi musela vystěhovat z honosné vily a uzavřela se do sebe. Vrátila se sice do práce, ale o svém soukromí nechtěla s kolegy mluvit. Doufala, že bude alespoň moci v klidu pokračovat ve své práci, ale ani to jí nebylo dopřáno a uprostřed režijní práce na pohádce MOCNÝ JANO byla odvolána, aby dle slov vyšších instancí: "neměla na kolegy špatný vliv". Jedinou možností, jak zůstat u milované práce, bylo, aby se Husáka zcela zřekla, to ale Magda odmítla. Později začala pracovat jako administrativní síla ve Slovenském národním muzeu. V práci byla mezi kolegy opět oblíbená pro své slušné a korektní chování. Její rodina žila v poměrech víc než skromných. Naštěstí Magdu neopustila její hospodyně ani ve zlých dobách a dokázala prý uvařit takřka z vody, aby Magdiny děti neměly hlad. Husák na svůj proces čekal ve vazbě tři roky. Jeho proces se táhl celá léta a zprvu byl Gustáv Husák odsouzen na doživotí, později došlo ke změně trestu a v roce 1960 byl Magdy manžel propuštěn. Zdálo by se být logické, že zanevře na komunistickou ideologii, která se k němu tolik obrátila zády - ale naopak. Ještě více se k ní upínal v dobách samoty ve vězení a věřil v její sílu. DIVADELNÍ NÁVRAT Ještě před manželovým návratem z vězení bylo Magdě umožněno se vrátit k divadelní práci. Působila dokonce zprvu v polovině 50. let i u kočovné společnosti. Později se obevuje ve stálém angažmá v košickém divadle. Zde získala velký úspěch režií Kalinčiakovy RESTAURACE. Po několika dalších úspěších jí zavolal ředitel Nové scény a nabídl jí návrat, který velmi ráda přijala. Režírovala Zeyerovu pohádku RADÚZ A MAHULENA, dále Čapkova LOUPEŽNÍKA. Celkem na bratislavské Nové scéně pracovala režisérsky na 39 hrách. FILMOVÁ PRÁCE I když je spíše významná Magdina divadelní práce, na tu filmovou nelze zapomenout. Zejména pod vedením režiséra Palo Bielika vytvořila několik filmových rolí, z nichž asi nejznámější je role Anči Hudcové ve filmu VLČIE DIERY z roku 1948. Film pojednává o slovenském národním povstání a zachycuje osudy matky a čtyř synů, z nichž tři v boji zahynou. Magda byla milenkou jednoho z nich. Ve filmu nechybělo napětí a dramatické situace, u diváků dosáhl velké obliby. V roce 1957 měl premiéru Bielikův film ČTYŘICET ČTYŘI, jež vyprávěl o vzpouře a tragédii čtyřiceti čtyř slovenských vojáků 71. trenčínského pluku, kteří byli v roce 1918 popraveni v Kragujevaci. V roce 1963 vznikl dvoudílný film JÁNOŠÍK, v němž hrála Magda Jánošíkovu matku, která umírá v plamenech. Kromě těchto filmů se Magda ještě objevila v těchto: MUŽ, KTERÝ SE NEVRÁTIL (1959) a PŮLNOČNÍ MŠE (1962). Dvakrát se také objevila v televizi. Její poslední rolí byla inscenace PROBUĎ SE A ZPÍVEJ z roku 1965, kde měla monolog natolik podobný jejímu vlastnímu osudu. PŘEDČASNÝ ODCHOD I když ještě Magdě nebylo ještě ani 50 let, přesto se cítila duševně a tělesně velmi zestárlá. Po útrapách, jimiž prošla, nebylo ostatně divu. I přes zákaz lékařů pila hodně černé kávy, kouřila. Trpěla velkými bolestmi hlavy a onemocněním cév. Také ji bolely klouby, zejména pociťovala silné pnutí v rukách. Snažila se být i tak silná, ale špatný zdravotní stav nad její nezlomnou vůlí bohužel tentokrát zvítězil. Dne 17. ledna 1966 upadla ráno před zrcadlem. Ještě než upadla do bezvědomí, stěžovala si na silnou bolest hlavy. Později po převozu do nemocnice toho dne večer zemřela. Nikdy se nedozvěděla, že Gustav Husák se stal prezidentem Československa. Ironií osudu je, že i druhá choť Husákova předčasně zemřela. Viera Husáková zemřela v době manželova výkonu státní funkce při leteckém neštěstí. Zpracováno s využitím této publikace: KOSATÍK, Pavel: Devět žen z Hradu, Mladá fronta, Praha, 1999, 2. vydání