Fernando Rey

Fernando Rey (20. září 1917, La Coruňa, Galicie - 9. března 1994, Madrid). Pochází z rodiny republikánského důstojníka, který bojoval proti Frankově armádě. Navštěvoval madridskou Akademii Donosa Cortése a v roce 1936 začal studovat architekturu na univerzitě v Madridu, ale v důsledku občanské války musel studium přerušit. Od počátku 40. let statoval ve filmu a díky svému podmanivě hlubokému hlasu s krásnou dikcí se uplatnil v rozhlase a jako dabér zahraničních filmů (daboval mj. Tyrona Powera, Humphreyho Bogarta nebo Laurence Oliviera). První divadelní úspěchy slavil slavil v inscenacích souboru Francisca Melgarese a v madridském Teatro Espaňol, kde pak zazářil v roce 1968 ve hře Jeana Anouilhe "Becket". Skutečnou filmovou kariéru zahájil v polovině 4O let, kdy začával dostávat větší herecké příležitosti zejména v historických filmech podle známých literárních předloh (Don Quijote de la Mancha, Sudí zalamejský). Do mezinárodního povědomí však vstoupil až počátkem 60. let prostřednictvím dramatu Viridiana (r. L.Buňuel), kde ztělesnil pokryteckého dona Jaimeho, bohatého strýce zbožně vychované dívky, kterou svými milostnými návrhy dožene k sebevraždě. Pod Buňuelovým režijním vedením vytvořil ještě několik postav obdobného typu: aristokratický stařec Lope, poručník a samozvaný milenec a nakonec i manžel osiřelé dívky (Catherine Deneuveová), v psychologickém dramatu podle stejnojmenného románu Benita Peréze Galdóze Tristana, velvyslanec jihoamerické republiky Miranda don Rafael Acosta, jeden z přátel, jímž neustálé pohromy znemožňují společně pojíst v satirickém podobenství Nenápadný půvab buržoasie, bohatý postarší obchodník Mathieu, který se zaslepen milostnou vášní nechá manipulovat tajemně dráždivou mladinkou pokojskou (Angela Molinová a Carole Bouquetová) ve volné adaptaci románu Pierra Louyse Tajemný předmět touhy. Pozoruhodný portrét osamělého, těžce nemocného muže, vytvořil v komorním psychologickém dramatu Eliso, můj živote (r. C.Saura). Za svúj výkon, který zde předvedl v roli novináře a spisovatele Luise, k němuž přijíždí na návštěvu na venkov jeho dcera (Geraldine Chaplinová), prožívající manželskou krizi, byl oceněn na MFF v Cannes 1977. Během své padesátileté herecké kariéry účinkoval ve dvou stech filmech nejrůznějších žánrů, provenience a kvality, v nichž se mnohokrát představil jako bohatý muž z vyšších společenských vrstev, jehož důvěryhodně vyhlížející tvář lemovaná prošedivělým plnovousem dokonale maskuje občas záporný charakter: francouzský podnikatel Alain Charnier, ďábelsky prohnaný, cynický a krutý šéf gangu pašeráků drog, který dlouho uniká spravedlnosti, než je zastřelen newyorským detektivem Pepkem Doylem (Gene Hackman), v kriminálních thrillerech Francouzská spojka - Štvanice (r. W.Friedkin) a Francouzská spojka - Dopadení (r. J.Frankenheimer). Naopak ve filmovém přepisu Dumasova románu Dáma s kaméliemi (R. M.Bolognini) se ujme jako bohatý hrdina Serge Stackelberg chudé dívky (Isabelle Huppertová), která jako kurtizána pronikne mezi pařížskou smetánku. Na MFF v San Sebastinau v roce 1988 byl oceněn za roli muže, o jehož zločinných praktikách ve sféře euthanasie se dovídá jeho syn, policejní komisař, v komedii Zimní deník (r. F. Regueiro). V roce 1982 mu udělil španělský ministr kultury Zlatou medaili krásných umění a v roce 1991 získal Zlatou medaili od Španělské filmové akademie. Od roku 1960 byl Fernando Rey ženatý s mexickou herečkou Mabel Karrovou.