Gabriela Preissová

Autorka prózy s tématikou venkovského realismu, Gabriela Preissová, se narodila v Kutné Hoře 23. března 1862 jako Gabriela Sekyrová. Ještě v jejím dětském věku přesídlila rodina na Moravské Slovácko. Prožila tak část života v Hodoníně a poznala v tomto kraji mnoho lidí, jejichž osudy a způsobem života byla inspirována ve svých pozdějších dílech. SOUKROMÝ ŽIVOT Malá Gabriela Sekyrová pobývala v dětství několik let v Plaňanech u Josefa Váni. I když se jednalo o nevlastního otce, měli spolu velmi hezký vztah a ona sama na toto období vzpomínala později velmi ráda. Na prahu dospívání byla pak poslána do dívčí školy v Praze na vychování, kam docházela v letech 1871 – 1873. V té době žila u svého pražského strýce, jímž byl spisovatel a archivář F. Dvorský, velký vlastenec, díky němuž poznala mnohé zajímavé tváře z tehdejšího pražského kulturního života. V roce 1890 se osmnáctiletá Gabriela Sekyrová stala Gabrielou Preissovou poté, co se provdala za pokladníka hodonínského cukrovaru Jana Preisse. Manželé se několikrát stěhovali, žili v Oslavanech, pobývali dokonce i ve Slovinsku a nakonec zakotvili v Praze roku 1898. V roce 1908 Jan Preiss umírá a ovdovělá Gabriela se později provdala za Adolfa Halfbaerta, což byl důstojník rakouské armády. S ním pobývala v Istrii. Později po vypuknutí první světové války hodně pomáhala ruským zajatcům v milovickém táboře. I když pobývala hodně v zahraničí, do Čech se vždy ráda vracela. V Jevanech u Prahy si dokonce nechala postavit secesní vilu. Zde také podlehla rakovině 27. března roku 1946. TVORBA G. PREISSOVÉ Pro tvorbu G. Preissové jsou stěžejní dvě dramata ze slováckého venkova, která se dočkala i operního provedení. Jedná se o drama GAZDINA ROBA (1889) a JEJÍ PASTORKYŇA (1890). GAZDINA ROBA je příběhem mladé vesnické dívky Evy, která miluje statkářova syna Mánka. Rodiny obou milenců jsou proti sňatku kvůli odlišnému vyznání. Eva nakonec ustupuje od své lásky a přislíbí manželství prostému Samkovi. Manželství však není šťastné, i když Samko svou ženu miluje, ona jeho city nedokáže opětovat a ve svém srdci stále uchovává Mánka, který je již rovněž ženatý. Po několika letech podlehne opětovně jeho svodům, opouští svou rodinu a se Samkem odchází do Rakous. Mánek ji přesvědčuje, že zde nikdo nebude vědět o tom, že oni dva nejsou ve skutečnosti manželé, nýbrž milenci, z nichž každý má své povinnosti k někomu jinému. Pravda se však brzy odhalí i zde. Eva je označena jako gazdina „roba“, což je označení pro padlou ženu, která žije s mužem jako jeho milenka. Nešťastná mladá žena neunáší již více svůj úděl a ostudu, proto dobrovolně ukončí svůj život. Toto drama bylo zhudebněno J. B. Foersterem pod prostým názvem EVA. JEJÍ PASTORKYŇA je silným emotivním dramatem štěstím opomíjené Petrony Slomkové, která v již odkvetlém dívčím věku uzavře sňatek z rozumu s tajnou láskou Tómou Buryjou. Stane se tak ovšem proto, aby byla matkou jeho malé dcerce Jenufě, jejíž matka zemřela krátce po porodu. Tóma později také umírá poté, co nadělá na Petronině majetku obrovské dluhy v karbanu. Petrona upne svou lásku na Jenufu a všichni lidé ji považují za vzor morálky, kterak se dojemně stará o nevlastní dcerku – pastorkyni. Sám farář nabídne vdově Buryjové místo kostelničky. Jenufa dospěje a zamiluje se do bratrance Števy, prostopášného mladíka. Matka by ji však raději viděla po boku Števova rozumějšího a zralejšího bratra Laca. Števo Jenufu později odmítne a ona tajně porodí nemanželské dítě. Kostelnička v něm vidí zkázu štěstí milované nevlastní dcery, o níž se opět uchází Laca, ale je zasažen existencí bratrova synka. Kostelnička tajně hošíka utopí a když je její čin odhalen, odvolává se na lásku k vyvdané dceři, jejímuž štěstí zasvětila celý život. Zlomené Jenufě zůstává po boku věrný Laca a oba později nešťastné matce odpouštějí její hrozný hřích, který spáchala. Její pastorkyně byla zhudebněna Leošem Janáčkem. Původní divadelní hra byla ve skutečnosti poněkud méně „košatá“ a odehrávala se v průběhu několika měsíců. Výše popsaný děj odpovídá přepracovanému románu z přelomu 20. a 30. let, který prochází třemi generacemi (je zde mj. vysvětlen nemanželský šlechtický původ otce Petrony Slomkové), více jsou rozvedeny pasáže vnitřních pocitů hlavních postav. Obě výše popsané hry byly uvedeny na prknech Národního divadla, kde Gabriela Preissová působila jako dramaturgyně. Její pozdější tvorba bohužel úspěchu těchto dvou stěžejních dramat nedosáhla. Úspěch obě hry zaznamenaly i přesto, že byly zprvu považovány za přespříliš otevřené, ba téměř až hanebné, znevažující morálku venkovských tradic a lidu zde žijícího. V pozdější tvorbě (např. hry VE STÍNU ZÁVODIŠTĚ, DVĚ UKOLÉBAVKY) je již Preissová s kritikou venkovského prostředí poněkud umírněnější, ale bohužel úspěch původních dramat se možná právě proto již nedostavuje. V novém nastudování byla GAZDINA ROBA uvedena v roce 2007 na scéně pražského Divadla Pod Palmovkou, kde hlavní roli nešťastné Evy vytvořila vynikajícím způsobem Jitka Čvančarová, známá zejména jako sestřička Markéta Vorlová ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. Není bez zajímavosti, že tato hra byla autorkou napsána podle skutečnosti. Předlohou Evy byla vyšívačka, kterou autorka poznala na velkostatku nedaleko Hodonína. Závěr příběhu ve skutečnosti neměl tragický sebevražedný následek, ten dodala až sama autorka. Použitá fakta byla přejata z těchto zdrojů: GALÍK, Josef a kol.: Panorama české literatury, nakladatelství Rubico, Olomouc, r. 1994, 1. vydání Životopis na webových stránkách: http://www.spisovatele.cz/gabriela-preissova PREISSOVÁ, Gabriela: Její pastorkyňa, Gazdina roba,(1. jednotné vydání obou románů), Odeon, Praha, r. 1966 Zpracovala: Petra Cejpková