Karel Sabina

Karel Sabina se narodil v Praze na Malé Straně jako nemanželský syn. Stalo se tak 29. prosince v roce 1813. Později Sabina sám uváděl, že jeho otcem byl polský šlechtic. Vychován byl v chudé rodině zedníka a domovníka Josefa Soviny. Přes ústrky a těžké podmínky, které musel překonat, projevil se jako nadaný žák a později i student. Základní vzdělání získal na německé škole v Praze a pokračoval na staroměstském Akademickém gymnáziu, které ukončil v roce 1831. V roce 1830 se jako Jungmannův příznivec zapojil aktivně do založení tajného gymnaziálního literárně-politického klubu s republikánskou tendencí v návaznosti na souběžně probíhající polské povstání, za což byl kázeňsky potrestán. Od roku 1831 jej sledovala policie. V letech 1831 až 1834 absolvoval filozofii a 1. ročník práv, ale vlastní práva nedokončil. Během studia patřil do okruhu přátel kolem Karla Hynka Máchy. Po předčasně ukončených studiích se Sabina živil jako vychovatel ve šlechtických a patricijských rodinách a poté se věnoval literární činnosti a žurnalistice. Již jako student spolupracoval s německými časopisy Der Komet, Der Deutssche Plańet aj. Měl stát i u zrodu pražského německého časopisu Ost und West, v němž podával informace o vývoji české a slovanské literatury. Později se zaměřil na české překlady z německé a ruské poezie. Kolem roku 1835 byl podezříván ze zapojení do činnosti v tajném revolučním spolku Mladá Evropa. Obava před pronásledováním a jeho důsledky je vedla v roce 1838 k přesunu do Vídně, kde pracoval v redakci proněmeckého listu Der Adler. Pro své liberální názory jej vídeňská policie přinutila opustit Vídeň a Sabina se vrátil se smíšenými pocity do Prahy. V té době debutoval sbírkou vlasteneckých a lyrických básní - Básně /1841/ a po delší přestávce se prezentoval i jako zdatný prozaik s delší prózou Hrobník /1844/. Pod pseudonymem Robert Grün téhož roku vydal ve stejném rozsahu prózu Karlstein /1844/ a román Obrazy ze XIV.a XV. věku /1844/. V roce 1845 se zapojil do protirakouského politického spolku s republikánskými názory – Repeal. Ve stejném roce napsal a vydal sbírku próz - Povídky, pověsti, obrazy a novely /1845/. Po roce 1845 se postupně dostával do popředí české politické scény a v roce 1848 již patřil mezi přední politiky, kteří organizovali revoluční události v roce 1848. Karel Sabina byl iniciátorem shromáždění ve Svatováclavských lázních z 11.3.1848, členem Národního výboru a výboru Slovanské lípy. Od června 1848 po potlačení červnové revoluce byl několik měsíců uvězněn.Svými názory a skutky reprezentoval radikálně demokratické křídlo a působil jako řečník a publicista. Novinářská činnost Sabiny se široce rozvinula a zaplavil svými příspěvky mnoho opozičních listů. Od ledna 1849 řídil redakci Novin Slovanské lípy. V dubnu téhož roku byl pro své radikální názory odvolán. V té době uveřejnil Bakuninovo Prohlášení k Slovanům a začal vydávat sborník Tábor. Za Bakuninovo publikované prohlášení byl v květnu 1849 zatčen za přípravy protirakouského spiknutí a vězněn na Hradčanech a v roce 1853 byl odsouzen k trestu smrti za velezradu. Po zmírnění rozsudku na 18 let těžkého žaláře, trest vykonával v olomoucké pevnosti. Propuštěn byl v květnu 1857 na základě všeobecné amnestie. Rodinné poměry měl dlouhodobě neuspořádané a stále překonával existenční potíže. Po návratu do Prahy se věnoval literární činnosti a přednáškám. V roce 1859 jej hmotná nouze přiměla ke vstupu do služeb tajné policie pod jménem Roman. Ze spolupráce s rakousko tajnou policií jej usvědčil v roce 1872 Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Mezi léty 1857 až 1872 vydal několik románů a prozaických prací se sociálně politickými tématy: Blouznění/1857/; Jen tři léta! /1860/; Hyacint /1862/; Na poušti /1863/; Věčný ženich /1858-1863/; Oživené hroby /1870/. Jako dramatik /drama – Inzerát,1866; Černá růže1868; Maloměstské klepny,1866 aj./ a libretista se významným způsobem podílel na spoluvytváření české opery. Jeho libreta dodnes tvoří důležitou etapu vývoje české národní opery. Libreta k operám: Braniboři v Čechách /1866, hudba B. Smetana, i prem./; Prodaná nevěsta /1866, hudba B.Smetana, prem. 1866/; V studni /1867, hudba V. Blodek, i prem./ aj. Je rovněž autorem odborných a popularizačních statí: Ján Hus s Husince /1846/; Napoleon Bonaparte /1848/; Dějepis literatury československé staré a střední doby /1860-1861/; Duchovný komunismus /1861/; Kronika války prusko-italsko-rakouské /1868/; Obrana proti lhářům a utrhačům /1872/ aj. Po veřejném označení za zrádce národa byl Sabina přinucen opustit Čechy. Odjel do Drážďan, odkud se později vrátil do Prahy a vydal brožuru Obrana proti lhářům a utrhačům, které jeho životní situaci nezměnila a až do konce svého života měl kolem sebe trvalou přehradu nedůvěry. Karel Sabina zemřel v Praze 9. listopadu roku 1877. Podle archivovaného úmrtního listu zemřel Sabina na tělesné vysílení. Pohřeb na Olšanech byl komorní záležitostí. Sabinův hrob nebyl až do roku 1932 označen. Erkul