František Halas

František Halas byl autor meditativní a společenské poezie, jeden z nejvýraznějších představitelů české poezie 30. a 40. let dvacátého století. František Halas pocházel z dělnické rodiny, otec organizoval dělnické stávky a v 50. letech vydal tři svazky vzpomínek. Halasova matka zemřela, když bylo Františkovi osm let. Halas se vyučil knihkupcem, působil jako úředník a nakladatelský a časopisecký redaktor (časopisy Pásmo a Rozhledy). Spolupracoval při zakládání Devětsilu. Za 2. světové války byl František Halas činný v odboji, po válce pracoval jako přednosta odboru na ministerstvu informací. František Halas je pochován v Kunštátě, kde prožil i dobu heydrichiády. Dílo Františka Halase: Poezie Františka Halase je osobitá, jeho verš je většínou přerývaný, rytmicky nepravidelný a zvukově výrazný. Pracuje s hovorovou i obecnou češtinou, využívá biblických přirovnání a metafor. Sépie - 1927, autorova prvotina Kohout plaší smrt - 1930 Tvář - 1931, básnické sbírky rozšířené později o dva původně samostatné cykly Tiše - 1931 Hořec - 1933 Sbírky mají charakter meditativní a spirituální poezie. Staré ženy - 1935, nerýmovaná skladba Dokořán - 1936, reakce na období mobilizace Torzo naděje - 1938, o mnichovské zradě Naše paní Božena Němcová - 1940 Já se tam vrátím - 1947, básnická próza lyricky oslavující Vysočinu