Eduard Ingriš

Český operetní skladatel Eduard Ingriš se narodil dne 11. února roku 1905 ve Zlonicích u Slaného. Již od útlého dětství projevoval chlapec výrazné hudební nadání. Když mu bylo 15 let, sám složil svoji první operetu, která nesla název INZERÁT. Ačkoliv se jednalo o jeho hudební prvotinu, byla velmi kvalitní a opravdu se později hrála na jevišti. Skládal také hudbu ke krátkým filmům. Hudba však nebyla jedinou Eduardovou vášní. Od třinácti let také rád fotografoval, věnoval se trampingu a v devatenácti letech získal svou první filmovou kameru. Ano, psal se rok 1924 a pro všestranně založeného mladíka byla jistě v té době filmová kamera skutečným pokladem. OPERETNÍ A PÍSŇOVÁ TVORBA ZA PRVNÍ REPUBLIKY V průběhu 30. a 40. let se Eduard Ingriš aktivně věnoval svým zájmům, ačkoliv u hudby je třeba již také mluvit o jeho profesi. Složil velké množství písní, z nichž jedna je doslova trampskou hymnou do dnešních dnů. Jmenuje se TESKNĚ HUČÍ NIAGÁRA nebo chcete-li jenom NIAGÁRA. Eduard Ingriš ji napsal v roce 1931. Skládal též operety, jimiž vlastně v patnácti letech započal svou hudební uměleckou činnost. Neuvěřitelného počtu 1.600 repríz dosáhla opereta ROZMARNÉ ZRCADLO. Vzácným zaznamenáním osobnosti Eduarda Ingriše je dnes již pozapomenutá komedie ŽIVOT VOJENSKÝ, ŽIVOT VESELÝ z roku 1934, v níž vystupuje Eduard Ingriš jako zpívající voják. Ve 30. letech skládal převážně své již zmíněné operety, proslavil ho též šlágr KDYŽ ODEJDE DĚVČE. Pro krásnou českou herečku Zitu Kabátovou, které – jak ona sama vzpomíná – se Eduard Ingriš svého času dvořil, napsal píseň PANÍ MÁ S ŠEDÝMA OČIMA. Je známo, že natočil také snímek o své chatě nacházející se ve Svatojánských proudech u Štěchovic. Oficielní zdroje též říkají, že dokonce asistoval při natáčení popravy K. H. Franka. ODCHOD DO EMIGRACE Přes všestranné umělecké nadání nebyl Eduard Ingriš jako osobnost naší kultury příliš vítán poválečným politickým zřízením. Pravda, nezůstal zde do února 1948, avšak již těsně po válce mu bylo naznačeno, že éra buržoazních šlágrů je definitivně u konce. Eduard Ingriš viděl, že by pro něho již asi nebylo nadále snadné žít v rodné zemi, kterou ovšem jinak velmi miloval. Cesta do Ameriky před Vánocemi roku 1947 se postupně změnila v emigraci. V době únorového puče v Československu končilo Ingrišovi vízum pro pobyt v Jižní Americe. V Argentině žádal o jeho obnovení, avšak žádost byla zamítnuta. Eduard Ingriš se totiž s ohledem na politické změny v Československu stal občanem komunistického státu. FOTOGRAFEM V PERU Eduard Ingriš se pak dlouhé měsíce snažil zajistit si sám svou existenci. Působil převážně jako pomocník na lodích, prošel několik států, musel použít i falešných dokladů. Ladil piána či hrál na ně v baru, aby si vydělal na živobytí. Sice s velmi těžkým srdcem, ale s ohledem na politický režim v rodné zemi, se rozhodl již do vlasti nevrátit. Zakotvil nakonec v Peru, v hlavním městě Lima. Odtud podnikal výpravy do vnitrozemí, fotografoval. V Limě působil plných 14 let. Otevřel si zde vlastní ateliér, fotografoval různá sociální témata, vytvářel dokumentární fotografie, ale zaměřoval se i na reklamní tvorbu. Není bez zajímavosti, že zhotovil také oficiální portréty brazilského prezidenta Manuela Prady. V roce 1949 zpracovával také fotografie pro známou dvojici cestovatelů Hanzelku a Zikmunda. EDUARD INGRIŠ CESTOVATELEM Eduard Ingriš se postupně díky svým fotografiím a práce s filmovou kamerou vypracoval na vyhledávaného fotografa a kameramana. V roce 1954 prožívá velký úspěch, jeho fotografie se objevují na různých mezinárodních soutěžích a prestižních časopisech, např. „Time“ a „Life“. Jeho fotografické práce zaujaly též slavného norského cestovale Thora Heyerdahla a dále amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, nímž spolupracoval na natáčení filmu STAŘEC A MOŘE. Zejména však Heyerdahl ovlivní svou teorií o migraci původních peruánských obyvatel do Polynésie Ingriše natolik, že se rozhodne tuto teorii dokázat. V polovině 50. let se vydává Eduard Ingriš na expedici do Polynésie, avšak 47 dní z 95 dnů trvání plavby byl cestovatel se svou posádkou uvězněn ve vodním víru. Zachránila je až americká loď. V roce 1959 se rozhodl svou expedici zopakovat, tentokrát již úspěšně. V obou případech byl Ingrišovým plavidlem tzv. balsový vor, poprvé nesl název Kantuta I., při druhé expedici se jednalo o Kantutu II. PODZIM ŽIVOTA V USA V Peru pobýval Eduard Ingriš do roku 1962. Poté přesídlil do Spojených států a žil převážně v Los Angeles. V USA poznal svoji budoucí manželku Ninu. Byla též českého původu, pocházela z Brna. Její rodina odešla z Československa již v roce 1945. Eduard a Nina se vzali v roce 1965. Manželství bylo šťastné a harmonické, i přes věkový rozdíl. Paní Nina byla o plných 26 let mladší než její choť. Společně se podíleli na realizaci Ingrišových operet v tzv. české kolonii ve Spojených státech. Po boku své manželky Niny strávil Eduard Ingriš poslední etapu svého života, kterou ho – jako ostatně od útlého mládí – provázela právě hudba. Spolupracoval též s filmovými tvůrci, např. v roce 1964 zazněla Ingrišova hudba z filmu THE GALLANT ONE. ODKAZ RODNÉ ZEMI Hudební skladatel, fotograf, kameraman a cestovatel Eduard Ingriš zemřel 12. ledna roku 1991 v americkém Renu. Jeho choť, paní Nina Ingrišová, si přála, aby její manžel spočinul ve své rodné zemi. V rodných Zlonicích byla uložena urna s Ingrišovými ostatky. Paní Nina věnovala České republice obrovský archív svého manžela s mnoha dokumentárními fotografiemi a filmovými materiály. V roce 2000 tento archív zrevidoval cestovatel Miroslav Zikmund společně s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou. Do ČR bylo přemístěno neuvěřitelných 1.100 kg nejrůznějších archiválií z pozůstalosti Eduarda Ingriše. V současné době se tento fond nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Natrvalo se též do rodné země vrátila i paní Nina Ingrišová. Použité zdroje ke zpracování: KABÁTOVÁ, Z.: Můj recept na dlouhověkost, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2008, I. vyd., ISBN 978-80-249-1168-7 Eduard Ingriš na Wikipedia.cz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Ingri%C5%A1 Články o životě a díle Eduarda Ingriše: http://www.paladix.cz/clanky/eduard-ingris-dobrodruh-s-fotoaparatem.html http://www.radio.cz/cz/clanek/83451