Historie vzniku filmu "Život vojenský, život veselý" není ani romantická, ani složitá: je všední a prostá. Ladislav Brom, hlavní představitel filmu, byl v době natáčení vojínem - desátníkem, narukoval rok předtím na vojnu přímo z prken Městského divadla v Moravské Ostravě. Kdepak by jej tehdy napadlo, že se z něj za nějaký čas stane úspěšný režisér.
Teď v roce 1934, přirozeně nemohl zapomenout na svou divadelní lásku a tak brzy začal organizovat mezi vojáky tzv. "večery v zátiší" a napsal pro ně písničku "Večerka zpívá", která měla později značný úspěch a není proto divu, že byla velmi často zpívána na vlnách čs. rozhlasu. Tato písnička byla vlastně přímým podnětem k natočení filmu. Producent Reiter a teď už i Brom se po náhodném seznámení brzy domluvili, a i když MNO bylo nakloněno výrobě filmu, který by propagoval čsl. armádu a přislíbilo všemožnou pomoc tomuto projektu, bylo natočení filmu již hotovou věcí.
Brom se hned zúčastnil všech přípravných prací s J. Reitrem a režisérem J. Svitákem a vypracoval později se Sašou Razovem i scénář a filmové dialogy. Udělal tedy u filmu rychlejší kariéru, než na vojně. Ve filmu hraje s Bromem také jeho kamarád z vojny Pavel Plaňovský, s kterým se seznámil Brom, jako bývalý závodník v SK Slávii, za kterou Pláňovský závodil. Dnes je pro nás cenná informace, že ve filmu lze uvidět i legendárního autora slavné "Niagary" a pozdějšího světoběžníka Eduarda Ingriše.
Hezkým zpestřením filmu byla tehdejší gymnazistka Jarmila Beránková, jistě v té době nejmladší hvězdička českého filmu, která měla tak přesvědčivý úspěch rolí Pepičky Matukové v Rovenského filmu "Řeka", že už byla u veřejnosti v širším povědomí. V tomto filmu byl jejím partnerem Vladimír Borský. Jaký tenkrát vzbudilo rozruch filmování exteriérů v Benátské Vrutici, už nám těžko dneska někdo poví, ale určitě si to dokážeme jen těžko představit, jaký poprask to mělo na svědomí. Celá vesnice po všechny dny filmování žila jen pro filmaře a s filmaři a vojáky nevyjímaje. Pro ně by se vesničané rozkrájeli. Jejich velikou starostí bylo, zda se i oni objeví na plátně biografu. Filmování se tehdy zúčastnili pochopitelně i všichni kluci z Vrutice, ozbrojení dřevěnými šavlemi, kteří dokonce v jedné scéně svedli pravidelnou bitvu.
Posláním filmu "Život vojenský, život veselý", byla propagace čsl. armády. Vojáci zde vystupovali poprvé v českém filmu jako aktivní složka, a ne jako stafáž, kompars, nebo dokonce karikatura. Film v pestrém a živém ději líčí veselý život vojáků i jejich výchovu v celé muže, kteří si byli plně vědomi své povinnosti: chránit svůj demokratický stát . A v tom bylo tenkrát velké poslání filmu: sblížit čsl. armádu se všemi, kteří to s republikou dobře myslí. O takových vojácích si v dnešní době můžeme nechat jenom zdát. Takoví vojáci byli naposledy naši tátové!
