Witold Conti

Polský herec Witold Conti (vlastním jménem Witold Konrad Kozikowski) byl sice berlínským rodákem, ale krátce po skončení 1. světové války se jeho rodina přestěhovala do Poznaně. Mladý Witold tu začal studovat práva, ale když chtěl (díky získanému stipendiu) v tomtéž pokračovat v Paříži, "znenadání" se ocitl na tamní Hudební konzervatoři, kde se namísto právnických pouček zabýval vokálním zpěvem a hrou na housle. Díky tomu se seznámil se svým krajanem Leopoldem Brodzińskim, vlivným hercem, divadelním ředitelem a svého času i sekretářem slavné Poly Negri, který ho doporučil svému kolegovi, režiséru R. Ordyńskému do role hlavního hrdiny filmu "Janko muzikant" (1930). Witoldův filmový debut dopadl nad očekávání úspěšně a z neznámého mladíka se takřka obratem ruky stala diváky i kritikou opěvovaná hvězda, kterou provázela pověst nejkrásnějšího filmového milovníka. Přestože se mu nabídky na další natáčení jenom hrnuly, nezanedbával Witold Conti ani divadelní (nebo spíš kabaretní) práci - přece jen se cítil být spíš zpěvákem a muzikantem. Vystupoval v "Cyruliku Warszawskim ", "Hollywoodu", "Morskim Oku","Wielkiej rewii" a dalších populárních varšavských scénách. Před kamerou si zahrál ještě ve válečném dramatu "Rok 1914" (1932), dobrodružném příběhu z alžírské pouště "Głos pustyni" (1932), komedii "Śluby ułańskie" (1934), romatickém muzikálu "Straszny dwór"(1936), či veselohře "Mały marynarz" (1936). Za svoji poslední roli poručíka Andrzeje Zadory z filmu "Ułan Księcia Józefa" z roku 1937 získal nominaci na cenu Złota Kaczka, kterou si však už nestihl převzít. Počátkem roku 1938 se oženil s Zofií Halinou Margulies a krátce nato, po narození synka, se celá rodina uchýlila před nastupujícím nebezpečím války do Wilna (dnešního Vilniusu), odkud se jim podařilo emigrovat do Francie. Witold Conti zde vystupoval především ve prospěch polských krajanských spolků, bohužel roku 1944 se jeho osud naplnil - ve věku pouhých 36 let zahynul při leteckém bombardování města Nice.