Raoul Schránil

Raoul Schránil se narodil v Mostě, v roce 1910. Jméno dostal po svém francouzském kmotrovi, brzy se otec rozhodl přestěhovat do Vídně se ženou a dvěma dětmi, když získal zaměstnání jako úředník na ministerstvu orby. Proč? V Mostě přibývaly demonstrace německých spoluobčanů, proto vyměnil Vídeň za klid. Raoulovi to jenom prospělo, když se na školách učilo jenom německy, naučil se perfektně německy a v budoucnu si mohl přát třeba diplomatické služby, to si přál i pan otec. Jenže Raoul patřil k fešákům, slušel mu frak, vzhlédl se hlavně v amerických filmech, kde se to jen hemžilo frakem a tancem a film ho očaroval. V roce 1935 se poprvé postavil před filmovou kamerou ve filmu Viktorka, a to mu bylo 25. let. Film upadl v zapomnění a usedl na něj letitý prach. Pro své noblesní vystupování nehrál žádného chudáka ale člověka z vyšší společnosti. Hrál samé doktory, ředitele bank, ve vojenské uniformě, sňatkové podvodníky, tajemníky a hlavně inženýry. Na začátku to byly jen takové drobnosti, velice se mu dařilo na konci třicátých let, když namátkou, v roce 1938 natočí s Adinou Mandlovou film Holka nebo kluk, kde se oba do sebe ve svých rolích zaláskují a takových rolí společných bylo více. Roky na to, byly na světě další výborné filmy jako Kristián, kde to on má marné, tady ona nechce, ale ve filmu Dva týdny štěstí, kdy Adina Mandlová vyhraje reklamní akci, že jí nikdo určitou dobu nepozná a Raoul hraje tajemníka ministra. V dalších filmech, Přítelkyně pana ministra, Katakomby, Cech panen kutnohorských hrají společně ve filmu. S Natašou Gollovou hraje tajemného inženýra Jiřího Kučeru, ve veleúspěšné komedii Eva tropí hlouposti, která se velice často reprízuje. V roli ing. Molendy se nechá i se svojí ženou napálit, v další úspěšné, inteligentní komedii, Roztomilý člověk. Kdo mu ve svatební noc pověsí kruhy nad postel je zřejmé, byl to jeho kamarád Jiří Bláha, v podání Oldřicha Nového. Ve válečné době se točily inteligentní filmy a my na ně koukáme ještě po 70ti letech. Kdyby film Nebe a dudy, kde hraje ing. Čermáka neskončil happy endem, nevím, jestli by film, bral dnešní divák, možná jen obdivovatel malých kluků Blahníkových, Jindřicha Plachty a samozřejmě i Jaroslava Marvana. Ve filmu Zlaté dno hraje i s Vlastou Buriánem a není to ani poprvé, zde se svými sourozenci dotlačí k prodeji obchodu taťku a když se jejich podnikání nevydaří, dolezou s prosíkem. Končí světová válka, jeho salonní elegáni mizí v propadlišti dějin a Raoul se svojí postavou není typem, aby šel dělat do fabriky, nebo stavět mosty. Není pro něj žádná extra role. Kde je ta doba, kdy s Gustavem Nezvalem soupeřili o role, byli oba stejným typem herce. Po roce 1948, se obětovala svými řečmi, nějaká kolegyně, když jej obvinila, že je synem kulaka. To není žádná legrace, spustit si pusu a věřit kamarádům. Když je jedna věc sprovozená ze světa, přichází další udání a zatýkání. Je mu dáno za vinu, že připravoval útěk na západ. Raoul se i z této šlamastiky vysekal, ale strávil rok ve vazbě, za trest si odpracoval jako dělník stavbu Stalinova pomníku a nebo pomáhal i na stavbě pražského mostu Inteligence. Když se uklidnily zčeřené vody, našly se i pro něj nějaké malé role ve filmu, ve kterých již mu znalost němčiny nebyla k ničemu. Filmy jsou ale kvalitní a potkáváme se s nimi na tv. obrazovkách. Zlatý pavouk, Stříbrný vítr, Kat nepočká, Dny zrady, Sokolovo, můžeme jej často vidět v seriálech Arabela, Pomalé šípy, Náhrdelník, Lékař umírajícího času, Dynastie Nováků a zbyla pro něj i role v seriálu Třicet případů majora Zemana. O myšlence, opustit republiku, o tom nikdy nevedl hovor, o jeho soukromí se toho neví mnoho, snad jen, že byl dvakrát ženat a s první ženou Růženou Havelkovou, má dceru Alexandru a syna Raoula. Zemřel v roce 1998, kdy mu byla nablízku druhá žena Věra…