Merian C. Cooper

Americký filmař, režisér a scénárista Merian Caldwell Cooper se narodil 24. 10. 1893 v Jacksonville na Floridě. Už v dětství proslul jako velký snílek a fantasta, toužící po dobrodružných cestách a odvážných kouscích, jimiž by se mohl vyrovnat svým silnějším spolužákům. Přes svoji drobnou postavu se rozhodl pro vojenskou dráhu a r. 1911 nastoupil jako kadet na Námořní akademii, kterou však byl nucen brzy opustit. Na vině přitom nebyla jeho slabá fyzická konstrukce, jako spíš příliš radikální názory a nechuť podřídit se tuhému vojenskému drilu, který na škole panoval. Začal pracovat jako novinář, ale protože stále prahnul po dobrodružství, přidal se roku 1916 k Národní gardě a na americko-mexickém pohraničí spolu s ní stíhal mexického povstalce Pancho Villu. Roku 1917 pak absolvoval letecký kurz a jako válečný pilot se dostal až do Evropy. Tady se setkává s Ernestem Schoedsackem, válečným zpravodajem a kameramanem, v budoucnu jedním ze svých nejbližších spolupracovníků. Roku 1918 je Cooperův letoun sestřelen nad Německem a on jen zázrakem přežije těžká zranění a rozsáhlé popáleniny. Po uzdravení a propuštění z německého zajetí je přidělen k zásobovací misi a s humanitární pomocí poslán do polského Lvova. Tady se rozhoduje znovu zasáhnout do bojů a přidává se na polskou stranu v právě probíhající Polsko-ruské válce. Spolu s dalšími americkými piloty tu v řadách polské armády zakládá Eskadru Tadeusza Kościuszki. O tomto úseku jeho života vypráví (tedy spíše vyprávěl) film rež. Buczkowského "Gwiaździsta eskadra". Cooper, který se svými druhy bojuje na Dněpru proti Rudé armádě kavaleristy Buďonného, je však 13.července 1920 opět sestřelen a dostává se do ruského zajetí. V Polsku jsou všichni přesvědčeni o jeho smrti, ale Cooperovi se roku 1921 podaří z pracovního tábora poblíž Moskvy uniknout a po strastiplné, téměř 700 km dlouhé cestě se náhle objevuje v Lotyšsku. Z rukou polského premiéra Josefa Pilsudkého přebírá brzy nato ve Varšavě vysoké vyznamenání, ale Evropy už má zřejmě plné zuby, a tak se vrací domů, do USA. Tady se opět setkává s E. Schoedsackem, čímž začíná jejich dlouhodobá filmařská spolupráce. Cooperova cesta vede do Hollywoodu, kde se stává režisérem a producentem mnoha dokumentárních i hraných filmů - za všechny jmemujme alespoň Trávu (Grass - 1925) o životě perských kočovníků - pastevců stád, anebo dobrodružný snímek Chang (1927), popisující život lidí a divokých zvířat v dnešním Thajsku. Tady šlo oběma jeho tvůrcům často o život, protože všechna zvířata byla kvůli autenticitě snímku opravdu divoká a nezkrocená. Roku 1929 se M. Cooper vydává do Afriky, kde jako režisér a kameraman natáčí dobrodružný film "Čtyři pírka", v němž využívá i své vlastní zkušenosti o útěku z ruského lágru. A konečně roku 1933 se dostává k práci na svém nejslavnějším snímku - prvním filmovém King Kongovi. Vycházel přitom z příběhu své oblíbené dětské knihy, který spolu s anglickým spisovatelem Edgarem Wallace a scénáristou J. Creelmanem mírně upravil. Cooper rozhodně odmítl, aby se pod maskou děsivého veleopa skrýval herec a vydal se tehdy ještě neprobádanou cestou trikového filmu. Film neměl ve své době konkurenci a dosáhl nebývalého úspěchu. M. Cooper se v něm mimo režijní, scénáristické a produkční práce objevil i jako herec - můžeme jej tu vidět jako pilota (jak jinak!) letounu,útočícího na opího krále. Roku 1935 se Cooper podílí na realizaci historického dramatu "Poslední dny Pompejí" a jako producent přispívá ke vzniku mnoha klasických filmů té doby, jenže to už se schyluje k dalšímu válečnému konfliktu. Po japonském útoku na Pearl Harbor se Cooper znovu hlásí do armády a bojuje pak v Číně a Tichomoří proti vojákům generála McArtura. Za svoji odvahu a vysoké bojové nasazení se dočkal několika řádů a vyznamenání a do civilu odchází s hodností brigádního generála. Po válce navazuje na svou předchozí práci a spolupráci s Schoedsackem - výsledkem čehož jsou snímky jako např. "Pevnost Apačů" (Fort Apache - 1948), Měla na sobě žlutý pás (Mighty Joe Young - 1949), nebo Rio Grande (1950). Ačkoliv jeho sen o znovunatočení King Konga si už nesplnil, je jeho životní dílo ohromující - zasloužil se o výrobu 62 filmů, na nichž se různou měrou podílel: ať už jako režisér, scénárista nebo producent. Hodně též spolupracoval s Johnem Fordou, a za produkci jeho filmu "Tichý muž" byl roku 1953 dokonce nominován na Oscara, kterého nakonec také získal - a to i za celoživotní dílo. Značnou měrou se zasloužil o rozvoj a modernizaci filmového průmyslu, propagoval i barevný či širokoúhlý film. Většinu vydělaných peněz investoval do svého milovaného letectví. Od roku 1933 byla jeho ženou herečka Dorothy Jordanová, s níž měl tři děti. Svou "biologickou stopu" však pravděpodobně zanechal i v Polsku, kde se roku 1920 narodil Maciej Słomczyński, budoucí polský spisovatel a tlumočník, známý i pod pseudonymem Joe Alex. Právě on je totiž považován za Cooperova syna. Životní dráha Meriana Caldwella Coopera se uzavřela 21. dubna 1973, kdy v kalifornském San Diegu podlehl nádorovému onemocnění.