Ilja Zeljenka

Hudebník a skladatel Ilja Zeljenka pocházel z rodiny novináře a vídeňské rodačky. Ilja Zeljenka byl mimo své umělecké činnosti v letech 1957–61 také dramaturgem Slovenské filharmonie a od r. 1985 pracoval též jako pedagog na Vysoké škole muzických umění v Bratislavě. Ilja Zeljenka působil krátce také jako předseda Slovenské hudební unie nebo jako president Mezinárodního hudebního festivalu Melos Étos. Ilja Zeljenka zemřel jako jedna z nejvýznamnějších osobností česko-slovenské hudby 2. poloviny 2o. století po těžké nemoci ve věku 74 let. Film a televize: Ilja Zeljenka nebyl jenom hudebníkem nebo skladatelem soudobé vážné hudby. Na jeho filmovém kontě najdeme okolo stovky krátkých, středometrážních, celovečerních nebo televizních snímků. Jako filmový skladatel spolupracoval Zeljenka převážně se Š. Uhrem, E. Grečnerem nebo s dokumentaristou L. Kudelkou. Hudba: Ilja Zeljenka se již za doby gymnaziálních studií soukromě vzdělával v harmonii, kontrapunktu a ve hře na klavír. Studium hudební skladby v r. 1956 dokončil u profesora J. Cikkera a jako samouk se dopracoval ke značně osobitým harmonickým a metrorytmickým řešením. Už z tohoto raného období si odnesl smysl pro vlastní kompoziční řešení, což znamená, že i s podněty pocházejícími z „Nové hudby“ a tehdejší hudební avantgardy se vyrovnal dosti originálním způsobem. Koncem 5o. let reagoval na formalismus a velmi výrazně pronikal do tehdejší umělecké ideologie kritickou reakcí na opožděný romantismus a českou hudební modernu. Rozruch způsobil Zeljenka i v leteh 6o., když navázal na postweberovskou linii. V skladbách z této doby dominovala zvukovost, zkoušená a posléze i přenesená do hlasového projevu zpěváků či recitátorů. V tomto období dospěl Zeljenka k vlastnímu grafickému záznamu hudby na způsob polské školy, začal spolupracovat s Elektroakustickým studiem Československého rozhlasu a tím tak odstartoval svou činnost pro film. Následující 7o. léta přinesla stagnaci svobody v umění a proto se Zeljenka zabýval převážně tvorbě určené pro lidové soubory, čímž se připojil k neoromantické orientaci evropské hudby. Mnohá Zeljenkova díla pocházející z tohoto období byla na veřejnosti provedena až mnohem později. Ilja Zeljenka je autorem více než tří stovek hudebních děl, pro většinu důležitých sólových hudebních nástrojů. Mezi skladatelskou tvorbou Ilji Zeljenky ale kromě výše již zmiňovaných filmů nebo scénické hudby najdeme také několik oper, orchestrálních děl, pět symfonií; instrumentální koncerty; kantáty; smyčcová kvarteta, klavírní kvinteta, komorní skladby nebo hudbu pro orchestr. Tituly a ocenění: Ilja Zeljenka za hudbu k filmu Panna zázračnice získal cenu IGRIC 1966 a o rok později v Soutěži o nejlepší hudební dílo pro film a televizi v kategorii celovečerních filmů obdržel Hlavní cenu za hudbu k filmu Drak se vrací. R. 198o získal Zeljenka za svou 4. symfonii s podtitulem Baletní Cenu Jana Levoslava Belly; v r. 2oo1 získal Cenu Slovenského ochranného svazu autorského za své dílo Musica slovaca, pro nejúspěšnější skladbu v oblasti vážné hudby. Tentýž svaz udělil v témže roce Zeljenkovi ještě Velkou cenu Svazu za celoživotní přínos k slovenské hudební kultuře. Zeljenka byl r. 2oo2 za svou celoživotní tvorbu odměněn Cenou ministra kultury Slovenské republiky a v r. 2oo4 se za celoživotní dílo stal nositelem Křišťálového křídla.