Antonín Julínek

Herec, tanečník a zpěvák Antonín Julínek, se nejprve zdráhal dát se na dráhu pěvce, proto vystudoval obchodní akademii a pracoval jako úředník. Za 2. světové války byl Julínek totálně nasazen a krátce vězněn v Osvětimi. Antonín Julínek, otec bývalého českého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, zemřel ve věku nedožitých 86 let. Antonín Julínek zpíval ve svých 8 letech v rozhlase a ve 12 již stál poprvé na divadelním jevišti. Konzervatoř absolvoval v pozdějším věku a své první stálé angažmá získal Julínek v olomouckém divadle. Po pár letech se jako první tenor vrátil do Brna, kde od počátku 6o. let působil v někdejším Státním divadle, dnešním Národním divadle. Premiérový velký part dostal Julínek v brněnské památné inscenaci muzikálu Ohňostroj, která byla nastudována v r. 1961. Ústřední role téměř ve všech operetních představeních pak hrál až do pol. 8o let. Na Julínkův umělecký výkon dodnes vzpomínají diváci představení My fair lady, Polská krev, Veselá vdova nebo Noc v Benátkách. A. Julínek ale nehrál jenom v operetách, protože měl mimořádné vlohy, byl silně muzikální, krásně zpíval, dobře hrál i skvěle vypadal, byl často zván i pro nastudování muzikálových nebo operních rolí. Mezi těmi všemi stojí za připomenutí třeba Lukáš ve Smetanově Hubičce. Uměleckého výkonu A. Julínka si divák na pódiu všiml i když zrovna neměl velkou roli nebo nemluvil. Antonín Julínek neměl jen zvučný hlas. Měl také zvláštní charizma, díky kterému pronikl i na filmové plátno a televizní obrazovky. První příležitost Julínkovi nabídl režisér Jaroslav Balík, který jej obsadil do role otce Jiřího v psychologickém filmu Zrcadlení. Julínek si zahrál také ve velkokoprodukčním evropském česko-německo-rakousko-švédském filmu Petera Sehra Kašpar Hauser. Naposledy jsme A. Julínka spatřili jako sluhu Franze ve filmu Anatol režiséra Vladimíra Kelbla. V r. 1998 získal Antonín Julínek od svého mateřského divadla titul Čestného člena zpěvohry Národního divadla Brno. Divadlografie (výběr): Frederick Loewe - My fair lady; Oskar Nedbal - Polská krev; Franz Lehár - Veselá vdova; Johann Strauss ml. - Noc v Benátkách; Carl Zeller - Ptáčník (hrabě Stanislav); Bedřich Smetana – Hubička (Lukáš) zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy 2oo8