Ugo Tognazzi

Ugo Tognazzi, rodné jméno Ottavio Tognazzi, narozen 23. března 1922 v Cremoně, Lombardie, zemřel 27. října 1990 v Miláně. Jeho otcem byl pojišťovací agent, odešel ze studií střední školy a začal pracovat v masokombinátu v Negroni. Již tehdy se začal zajímat o amatérské divadlo, hrál v Teatro Donizetti v Bergamu a během vojenské služby pořádal estrádní vystoupení. V roce 1945 přešel do Milána do Teatro Puccini. Byl jedním z nepopulárnějších italských herců šedesátých až osmdesátých let, natočil téměř 150 celovečerních filmů a zařadil se po bok takových hereckých hvězd jako Marcello Mastroianni, Alberto Sordi, Vittorio Gassman či Nino Manfredi. Před kamerou se objevil poprvé ve filmu I cadetti di Guascogna režiséra Maria Mattolia v roce 1950. Během dekády v padesátých letech natočil čtyřicet dnes již víceméně zapomenutých filmů. První velký úspěch se dostavil s filmem Federál (r. L. Salce - 1961). Další popularitu herci přinesly filmy Včelí králova (r. M. Ferreri - 1963) s M. Vlady, v povídkovém filmu Velká nevěra (1964), Znal jsem ji dobře (r. A. Piatrengeli - 1964) s N. Manfredim a S. Sandrelli, výpravná sci-fi komedie R. Vadima Barbarella - 1968, s mezinárodním obsazením. V sedmdesátých letech přichází stěžejní filmy jeho kariéry, kdy se setkává s významnými kolegy při spolupráci na dílech Velká žranice (r. M. Ferreri - 1973) s P. Noiretem, M. Mastroiannim, M. Piccolim; Moji přátelé (r. M. Monicelli - 1975) opět s Noiretem, A. Celim, B. Blierem, G. Moschinem; Klec bláznů (r. E. Molinaro - 1978) s M. Serraultem, M. Galabru. Film byly vesměs uvedeny i v české distribuci. Z dalších filmů známých z našich kin lze uvést: Jaká slast žít (1961), Nejkratší den (1963), Báječný paroháč (1964), Otázka cti (1966), Ty, já a tvůj manžel (1968), Taková zvláštní láska (1972), Lidový román (1974), Dámy a pánové, dobrou noc (1976), Nová strašidla (1977), Velký balík peněz (1978), Silnice Řím - Neapol neprůjezdná (1979), Terasa (1980), Promiň, že je to málo (1981), Moji přátelé 2 (1982), Dobrý král Dagobert (1984). Manfredi natočil rovněž jako režisér pět celovečerních filmů: Vydržovaný (1961), Il fischio al naso (1967), Ano, pane (1968), Zlé myšlenky (1976), Večerní hosté (1979). Je nositelem několika cen za herecké výkony např. Stříbrná stuha pro nejlepšího herce 1964 - Včelí královna, 1966 - Znal jsem ji dobře, 1969 - La Bambolana, 1982 - Tragédie směšného člověka; cena David di Donatello 1967 - Nemrava, 1971 - Kalifka, 1976 - Kachna na pomerančích, 1976 - Moji přátelé, 1981 - Tragédie směšného člověka; Cena za nejlepší herecký výkon festivalu v Cannes 1981 - Tragédie směšného člověka. Herec má čtyři děti z několika vztahů. Známý herec a režisér Ricky Tognazzi (1955) pochází ze vztahu s anglickou tanečnicí Pat O´Hara, matkou syna Thomase (1964) je norská herečka a režisérka Marghareta Robsahm. Z manželství s herečkou Franca Bettoia (1972 - 1990) se narodili Gianmarco Tognazzi (1967) a Maria Sole Tognazzi (1971), všichni potomci se věnují filmovému umění. Ugo zemřel v osmašedesáti letech na krvácení do mozku. Podle některých nejlepších přátel ho dovedly těžké deprese k sebevraždě. Je pochován na římském hřbitově Velletri.