Hana Vítová

Po úspěchu NOČNÍHO MOTÝLA točila i ve Vídni, pod jménem Hanna Witt, což si přál sám Goebbels. Po rozvodu s Rádlem žila dál v jeho bytě, i s jeho novou ženou N. Tánskou. Po KAVÁRNIČCE DŘÍVE NAROZENÝCH dala O. Suchému obálku s RTG svých plic, již ani neotevřela. Jako silná kuřačka věděla... On ji má dodnes, stále nerozlepenou. Zemřela v nemocnici poté, co doma upadla a celou noc ležela na zemi.

o Haně Vítové Zita Kabátová z knihy Ondřeje Suchého-Neznámá známá Hana Vítová: ...V závěru života pod civilním jménem Jana Rádlová, žila osaměle a překládala z angličtiny, němčiny i ruštiny. Měla smutný osud, protože sama byla smutný člověk. Všechno si moc brala, byla ,,moll", nikoliv ,,dur". Neuměla se zatřást, aby ze sebe starosti a bolesti shodila,. Někdo tomu, co mám já, říká povrchní povaha, ale ona je to šťastná povaha. Smutnit a trápit se je stejně na draka. Když starosti nejdou setřást, tak je nakopnu./str.91/

František Filipovský o Haně Vítové v publ. Ondřeje Suchého Neznámá známá Hana Vítová/: Hana Vítová začínala v Golemovi stejně jako já. Myslím, že pro tuto hereckou rybu byl přece jen lepší vodou film než divadlo. Neměla pro divadlo tak nosný hlas a ani potřebnou pohybovou komediálnost, kterou Osvobozené vyžadovalo. Ve filmu však mnohokrát prokázala, že je znamenitou herečkou svého druhu. Tady se nejvíce uplatnila civilnost jejího projevu./str.78/ prof. Václav Holzknecht, klavírista, hudební vědec a spisovatel o Haně Vítové v publ. Neznámá známá Hana Vítová od Ondřeje Suchého: ...hezká a drobná tmavovláska, štíhlá, pikantní a poněkud chladná. Tato směs vlastností vytvářela osobitý ráz, jehož Voskovec a Werich využili pro postavu měsíční ženy Sirael v romantické komedii z rudolfínské doby. Vítová se jim opět hopdila do stylu divadla nikoli komikou nebo určitým sklonem k ní, nýbrž půvabem a zároveň civilností svého projevu, který byl sice ženský, nikoli však svůdný./str.81-82/ Oleg Reif, filmový režisér a herec o Haně Vítové, z publ. Neznámá námá Hana Vítová, od Ondřeje Suchého/: ...Hana Vítová byla nesmírně kultuvovaná herečka. Jemnými tahy dokázala vykreslit postavy, které měly v řadách diváků velkou přízeň./str.82/

Řekli a napsali o Haně Vítové: Jemná žena s melancholickým úsměvem na tváři, dávno smířená se všemi smutky a nezdary, kterými ji život obdařil. Nepoznamenaná slávou, nad níž na konci svého života vždy jen mávla rukou. Moudrá, inteligentní, nekonfliktní, která se v pro ní těžkých poválečných dobách živila mimo jiné také literárními překlady. Taková byl-a jedna z našich největších hvězd stříbrného plátna Hana Vítová.str.9 /Ondřej Suchý z publ. Neznámá Hana Vítová, nakl. Ikar 2013/