Jiří Vondráček

Hudební skladatel a dříve také herec Jiří Vondráček je ve vnímání veřejnosti zastíněn svou sestrou Helenou a dcerou Lucií, nicméně jako autor řady písní i dalšími aktivitami má významné místo v české populární hudbě. Narodil se v Chrudimi a vyrůstal v nedalekých Slatiňanech. Po maturitě na gymnáziu vystudoval herectví na DAMU (1972) a ještě jako student dostal první příležitosti před kamerou. Debutoval poměrně velkou úlohou příručího v drogerii v hořké komedii PANENSTVÍ A KRIMINÁL (1969), načež následovaly další menší role v dnes již zapomenutých filmech VELIKONOČNÍ DOVOLENÁ (1971) a PŮLNOČNÍ KOLONA (1972). Po dokončení DAMU si Jiří Vondráček doplnil vzdělání na Lidové konzervatoři, kde v roce 1975 absolvoval studium oboru skladba-dirigování. Mezitím dostal další velkou příležitost před kamerou ve slovenském filmu DOLINA (1973). Točil také pro televizi, kde hrál v seriálech a pohádkách, a účinkoval v absolventských filmech studentů FAMU. Před herectvím začala v jeho práci dostávat přednost hudba, angažmá v divadle nikdy nepřijal a od konce studií působí především jako hudebník na volné noze. Těžiště práce Jiřího Vondráčka spočívá ve skladatelské tvorbě. Jako klavírista a baskytarista začal počátkem 70. let spolupracovat s Lenkou Filipovou a Zdeňkem Mertou. Jeho první kompoziční pokusy směřovaly do repertoáru sestry Heleny, pro niž začal skládat v roce 1974. S jeho písní Láska zůstává dál získala Helena Vondráčková v roce 1975 stříbrnou Bratislavskou lyru. Tato píseň nepřesáhla dobový průměr, zatímco pozdější Máš chuť majoránky (1977) v interpretaci Karla Zicha dosáhla hitových rozměrů (a také znovu stříbrné Bratislavské lyry). Z televizní tvorby té doby připomeňme pohádku O HONZOVI A BARUŠCE (1977), kde Jiří Vondráček hrál hlavní roli, složil hudbu a také zpíval. Po spolupráci se skupinami Marsyas (1978-1980) a Turbo (1980-1982) Jiří Vondráček zaměřil svou pozornost na utváření moderního repertoáru své sestry Heleny (připomeňme dobové hity Báječný flám nebo Je to malý svět), psal ale i pro jiné zpěváky, například Václava Neckáře, Jitku Zelenkovou, později také začínající Lucii Bílou. Co se týče herectví, poslední velkou roli dostal v zapomenutém slovenském snímku BLÍZKÉ DIAĽAVY (1979), později se objevil ještě ve filmu CENA MEDU (1985). Během devadesátých let se Jiří Vondráček začal soustředit na budování hudební kariéry své dcery Lucie Vondráčkové (*1980), pro niž skládal a dodnes skládá písně, na jejích projektech se podílí také jako aranžér. Od dětských hitů Džíny nebo Láska na sto let přešla Lucie Vondráčková s otcovou tvorbou k úspěšným hitům poslední doby jako Markytánka, Tenkej led, Kdo tě má rád nebo Absolutní Absurdistán. Jiří Vondráček si vyzkoušel si také televizní režii (například pohádka BYLINKOVÁ PRINCEZNA, 1991), komponuje také hudbu pro filmy (ŠMANKOTE, BABIČKO, ČARUJ, 1998). Nadále spolupracoval také se sestrou Helenou (hit Copacabana z roku 1998). Po druhém sňatku Heleny Vondráčkové v roce 2003 však došlo k rozkolu v rodině, Jiří s Helenou od té doby nejenže nespolupracují, ani se soukromě nestýkají a jejich narušené vztahy jsou stále vděčným tématem pro bulvární média. Z dalších aktivit Jiřího Vondráčka připomeňme jeho angažmá v řadě organizací, od roku 1998 je předsedou Svazu autorů a interpretů, dále je členem Akademie populární hudby, Ochranného svazu autorů, jako porotce se zúčastňuje různých hudebních soutěží a přehlídek. Na postu hudebního režiséra měl podíl na muzikálu Starci na chmelu (2001). Manželkou Jiřího Vondráčka je Hana Sorrosová (*1958), absolventka filozofické fakulty, dnes však známá především jako textařka (psala pro Lucii a Helenu Vondráčkovou a řadu dalších zpěváků). Kromě již zmíněné dcery Lucie spolu mají syna Davida.