Televizní hra
Vojtěch Trapl VÝLETY v režii
Jiří Adamec uvedená premiérově ve čtvrtek [23. července 1981] na 1. programu si znovu za objekt zájmu vzala jedno z nejčastějších témat literatury a slovesného umění vůbec. On, ona a problém nečekaného těhotenství. Snad proto, že téma televizní hry napsané na motivy Traplovy divadelní hry Kytice pro panenku nebylo nové, snažil se režisér ozvláštnit příběh studentky konzervatoře Báry mnoha pro televizi netypickými formálními postupy. Jenomže posunul tak své Výlety nejen do jiné polohy, ale zcela mimo čas, realitu, vznikl jakýsi učesaný televizní příběh. Opět se projevilo to, co televizním inscenacím a hrám ze současnosti škodí: zbytečná snaha realizátorů vměstnat mnoho problémů do krátkého času vymezeného v programovém schématu večera konkrétní televizní hře a především co nejjednodušeji tyto problémy naservírovat divákovi s pokud možno šťastným koncem. Schéma Traplovy hry bylo jasně dáno, stejně jednoznačné byly i charaktery jednotlivých hrdinů.
Jiří Adamec se věnuje v televizi speciálně problematice mladých, je proto škoda, že zejména mladí herci v rolích studentky Báry, studenta medicíny Borka a posluchače práv Honzy se vlastně nemohli k něčemu vyjádřit, neměli co hrát, neboť to, co říkali a dělali, byla prázdná slova a jednoduché vykonstruované pózy. Co jsme se vlastně dozvěděli? Že mladé dívky jsou lehkomyslné, ale že se vždy najde někdo, kdo jim pomůže a dokonce odmítnutý nápadník v několika týdnech sežene v Praze i byt pro nastávající matku. Že přelétavý mládenec se také bez jakéhokoliv důvodu v krátké době mění k nepoznání nejen ve vztahu k dívkám, ale ve vztahu k životu vůbec. Vlastně to zásadní a skutečně životně důležité rozhodování, zda si ponechat dítě a vychovávat ho jako svobodná matka, je ve hře řešeno ledabyle, s nežádoucí pózou. Režie se nadměrně soustředila na hledání možností zvoleného experimentálního tvaru a opominula dramatičnost příběhu, jakých se v současné době odehrává mnoho, a právě televizní hra mohla mladým lidem (ale i rodičům) v tomto směru mnoho říci. Musela by to však být hra o živých, skutečných opravdových lidech. Ve Výletech jsme se setkali až na nepatrné výjimky okrajových figur s pouhými stavebnicově sestavenými typy, pouhými stíny skutečných dramatických postav. To se odrazilo i na hereckých výkonech. Častá představitelka dnešních dívek v televizi
Ivana Andrlová svým příznivcům asi příliš radosti neudělala. Patří k výrazným hereckým talentům, ale role Báry nepatřila k jejím nejlepším.
Tomáš Juřička jako seriózní student práv ani vzhledově své vážné roli neodpovídal.
Bereme-li hru Výlety jako určitý experiment, na který má i televizní autor právo, pak to byl experiment zbytečný, nevydařený a neměl ani znaky novátorství, které by experiment měly doprovázet. To, co hru mělo zlehčovat – písničky, které příběh rozdvojovaly – naopak činilo hru těžkopádnější, zvýraznilo její slabiny, stejně jako nevhodné zvolená režijní koncepce.
RICHTEROVÁ, Ivana [ir]. [i]Týden v televizi.[/i] Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1981 [29. červenec], č. 30, s. 23. [upraveno, zkráceno]
