Blanka Waleská

Herečka Blanka Waleská patřila ve 20. století k významným osobnostem Národního divadla a českého herectví vůbec. Narodila se jako Blanka Wedlichová v Cerhenicích na Kolínsku, původně začala studovat gymnázium, kvůli problémům s matematikou ale přešla na rodinnou školu do Kolína. Odpor ke konvencím vzdělávacího systému ji ale ani tady neudržel a ze školy utekla. Živila se pak různě, byla služkou, vychovatelkou, byla i členkou tanečního souboru ve smíchovské Aréně a jako statistka se poprvé objevila i u filmu. V letech 1930-1934 studovala dramatické oddělení Pražské konzervatoře a po absolutoriu v rychlém sledu vystřídala několik angažmá. Po jedné sezóně v Divadle Vlasty Buriana (1934-1935) prošla Novým divadlem a Osvobozeným divadlem (1935-1936). Ještě za studií stála Blanka Waleská i před filmovou kamerou, šlo ale o vesměs druhořadé veselohry a melodramata. První výraznou dramatickou roli dostala jako Katy, dcera hlavního hrdiny, ve filmu ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT (1933) režiséra Otakara Vávry. Tento film se ale dodnes nedochoval kompletní a pro televizní vysílání v oblíbených pamětnických cyklech je tudíž nepoužitelný. Z tohoto období si Blanku Waleskou můžeme připomenout například v komedii MATKA KRÁČMERKA (1934), kde stejně jako v následujícím filmu POZDNÍ LÁSKA (1935) vytvořila pár s J. W. Speergerem. V letech 1936-1941 byla Blanka Waleská angažována v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde dostala velké herecké příležitosti ve stěžejních kusech domácího i světového repertoáru (Naši furianti, Romeo a Julie, Zločin a trest). Mimopražské angažmá ovšem pro herečku znamenalo prakticky nulovou participaci ve filmech, v těchto letech se objevila jen jako komtesa v historickém dramatu JAN VÝRAVA (1937). V průběhu okupace se Waleská vrátila do Prahy a tři roky hrála v divadle Uranie v Holešovicích (1941-1944), po válce pak přijala angažmá v Divadle 5. května (1945-1948), kde navázala spolupráci s Alfrédem Radokem, velmi prospěšnou pro její další vývoj (hrála zde například v představeních Ulička odvahy nebo Černý lán, odborníky i diváka zaujala především ve hře Tlustý anděl z Rouenu). Návrat do Prahy přinesl obnovené možnosti hrát i ve filmu a Waleskou můžeme zaznamenat například v dodnes oblíbené komedii PŘIJDU HNED (1942), propracovanější výkon předvedla v MĚSTEČKU NA DLANI (1942). V roce 1948 bylo Divadlo 5. května zrušeno a členové souboru se rozprchli na různé pražské scény. Blanka Waleská našla útočiště v Národním divadle, kde působila bezmála třicet let (1948-1976). Hned v počátcích nové etapy své herecké dráhy sklidila obrovský úspěch v Čapkově Loupežníkovi, následovaly další velké postavy světové i domácí klasiky (Višňový sad, Tři sestry, Romeo a Julie, Strakonický dudák), uplatnila se ale i v moderně (Smrt obchodního cestujícího, Majitelé klíčů). Na rozdíl od jiných významných herců nastudovala Blanka Waleská po dobu svého angažmá v Národním divadle jen něco přes třicet velkých rolí, přesto se zařadila k nejvýznamnějším ženským osobnostem naší první scény. Nevšední elegence, vysoce kvalitní mluvený projev, křehkost a zranitelnost, pečlivě propracovaná psychologie postav, to všechno byly atributy civilního herectví Blanky Waleské. Ačkoli byla po několik desetiletí sólistkou Národního divadla, film zůstal Blance Waleské hodně dlužen. Od roku 1948 do své smrti natočila pouhých šestnáct filmů, navíc s jedinou výjimkou nikdy nehrála hlavní roli. Alfréd Radok, který ji dobře znal z Divadla 5. května, nabídl Waleské ústřední part v dodnes ne zcela doceněném okupačním dramatu DALEKÁ CESTA (1949). Z dekády padesátých let stojí za zmínku její nevelké úlohy v lyrických snímcích MĚSÍC NAD ŘEKOU (1953) a STŘÍBRNÝ VÍTR (1954), objevila se také v několika filmech ze současnosti. Z její další práce před kamerou zaslouží pozornost kreace majitelky šumperského panství v historickém dramatu KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969). Kromě několika výstupů v kriminálkách sedmdesátých let si další zmínku zasluhuje slovenský film BIELA STUŽKA V TVOJÍCH VLASOCH (1977), v němž hrála spolu s dalšími herečkami předválečné generace. Naposledy se před filmovou kamerou objevila ve filmu ZKROCENÍ ZLÉHO MUŽE (1986). Od konce padesátých let účinkovala Blanka Waleská poměrně často v televizi, kde se objevila v řadě kvalitních přepisů literárních předloh (MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ, 1961; EVŽENIE GRANDETOVÁ, 1966; KOUZELNÝ DŮM, 1970), v 70. letech hrála v několika pohádkách. Důstojnou příležitost v podobě postavy stárnoucí Alžběty dostala v televizním filmu LÍSTEK DO PAMÁTNÍKU (1976), kde hrála spolu s Karlem Högrem (snímek byl oceněn na televizním festivalu v Bulharsku). Diváci si ji ale nejspíše připomenou jako zdravotní sestru Karlu a babičku hlavního hrdiny v oblíbeném rodinném filmu JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU (1977). Na rozdíl od drtivé většiny ostatních herců se ale cílevědomě vyhýbala účasti v televizních seriálech. S hlasem Blanky Waleské se posluchači mohli setkávat také v rozhlasu, příležitostně pracovala i pro dabing (například v seriálu BROUČCI, 1967). Blanka Waleská získala za svou práci několik ocenění, od roku 1960 byla Zasloužilou členkou Národního divadla a v roce 1965 získala titul Zasloužilé umělkyně. Zemřela v Praze 6. července 1986 ve věku 76 let.