Gustav Mahler

Gustav Mahler byl hudební skladatel a vynikající dirigent. Pocházel z židovské, německy mluvící rodiny vinopalníka Bernarda Mahlera a jeho ženy Marie, rozené Herrmannové, dcery bohatého obchodníka a mydláře Abrahama Herrmanna. Malý Gustav přišel na svět 7. července 1860, ještě v otcově rodné obci Kaliště u Humpolce, už v říjnu se však rodina stěhovala do nového bydliště, kterým se jim stalo město Jihlava. Tady si Bernard Mahler, díky vysokému věnu, které mu přinesla jeho žena, koupil dům č. p. 265 v tehdejší Brtnické ulici (Pirnitzergasse, dnešní Znojemská 4) a stejně jako v Kalištích se začal zabývat prodejem lihovin. Časem získal koncesi k i jejich výrobě a výčepu, takže si brzy mohl dovolit zakoupit sousední dům č. p. 264 (dnes Znojemská 6), kde byla zařízena rozsáhlá a výnosná živnost - palírna s výčepem a v 1. patře pak velký, pohodlný byt. Rodina Bernarda a Marie Mahlerových byla početná: letech 1858–1879 se jim narodilo 14 dětí, z nichž však osm zemřelo v útlém věku. Druhorozenému Gustavovi, který svého staršího bratra Izidora ani nestačil ani poznat, byl z klubka sourozenců nejbližší o rok mladší Arnošt (1861-1875). Jeho smrt přivodila citlivému Gustavovi značné trauma, které se odrazilo i na jeho školním prospěchu. Klidu mu nedopřávaly ani časté hádky a divoké scény mezi rodiči - drsným a poměrně panovačným otcem a jemnou, často nemocnou maminkou. Útěchou mu byla hudba, k níž tíhl už jako malý chlapec. Odmalička byl zvyklý usínat při písničkách, linoucích se z otcovy přízemní hospody a na různé hudební nástroje zkoušel hrát už jako čtyřletý capart. První veřejné vystoupení měl jako desetiletý - bravurně a bez chybičky zahrál těžkou skladbu, před bouřlivým potleskem ale vyděšeně utekl do zákulisí. V Jihlavě žil do roku 1875, pak jej na radu spolužákova strýce poslal otec na vídeňskou konzervatoř. Hudební studia šla mladému Mahlerovi na výbornou, s externím dokončením jihlavského gymnázia to bylo už poněkud horší. Ale když se mu na druhý pokus podařilo odmaturovat, byla jeho cesta k vysněnému povolání otevřená. Dva roky ještě strávil na vídeňské univerzitě, kde studoval filozofii, historii a dějiny hudby a živil se přitom výukou hry na klavír, od roku 1880 se už věnoval pouze dirigování. Gustav Mahler byl poměrně komplikovanou osobností - po matce zdědil značně senzitivní povahu, po otci zase výbušnost a značnou ctižádostivost, nesnášel protekci a puntičkářsky lpěl na precizním provedení každého díla, navíc musel často čelit antisemitským výpadům, velký význam přičítal i vegetariánství. To všechno bylo příčinou, že nikde dlouho nevydržel a hudební kariéra jej postupně zavedla do Lublaně, Olomouce, Prahy, Lipska, Budapešti (tam působil jako umělecký ředitel), Hamburku (zde jako šéf opery s ohromným úspěchem uvedl Smetanovu "Prodanou nevěstu") a nakonec do Vídně, kde se stal ředitelem Státní opery. Tuto funkci ovšem získal až po konverzi na katolické náboženství, což mu příliš nevadilo, protože se necítil být ortodoxním Židem. V roce 1902 se oženil s hudební skladatelkou Almou Schindlerovou, o 20 roků mladší krasavicí. Měli spolu dvě dcerky - starší Marie (1903 - 1907) zemřela v dětském věku na záškrt, a mladší Anna (1904 - 1988) budoucí nadanou umělkyni - sochařku. Ze zdravotních důvodů (srdeční vada) opusti roku 1907 Gustav Mahler Vídeň i Evropu a přesídlil s celou rodinou do New Yorku, kde získal angažmá v proslulé Metropolitní opeře. Působil zde opět jako hlavní dirigent a spolupracoval přitom např. s Emou Destinovou. Jeho zdraví se ale i nadále zhoršovalo, a tak se roku 1911 vrací, už jako těžce nemocný, zpátky do Vídně, kde také 18. května téhož roku ve věku 51 let umírá. Podle svého přání byl pochován pod prostým náhrobkem vedle své malé dcerky Marušky. Jakkoli byl Mahler světově proslulým dirigentem, nezažil jako skladatel během svého života výraznější úspěch. Současníci jeho hudbě nerozuměli, zdála se jim příliš depresívní a komplikovaná. Navíc byl Mahler natolik vytížený jako dirigent, že na vlastní komponování neměl prakticky čas.Přesto složil 10 symfonií (byť tu desátou již nedokončil), kantátu "Píseň žalobná" a řadu písňových cyklů - "Pět písní a zpěvů pro zpěv a klavír", "Písně potulného tovaryše", "Chlapcův kouzelný roh", či jímavé "Písně o mrtvých dětech". O živení zájmu o jeho dílo došlo až v 50. letech minulého století, kdy od roku 1955 pracuje ve Vídni Mezinárodní společnost Gustava Mahlera, od roku 1966 udělující medaile Gustava Mahlera. O světovou proslulost Mahlerovy hudby v 80. letech 20. století se zasloužil svým vlivem Leonard Bernstein a též i čeští dirigenti Rafael Kubelík a Václav Neumann, který r. 1982 převzal Zlatou meaili za propagaci Mahlerova díla. Muzejní expozici, věnovanou Mahlerově tvorbě, ale i době jeho dětství a mládí, můžeme dnes navštívit v Jihlavě - a to přímo v domě, kde kdysi se svými rodiči žil. Na místě bývalé jihlavské synagogy byl vybudován park, nesoucí skladatelovo jméno. Stojí v něm i jeho socha od Jana Koblasy. Roku 2000 bylo slavnému hudebníkovi schváleno i čestné občanství města Jihlavy a téhož roku byla ve foyeru olomouckém Moravského divadla slavnostně odhalena jeho busta ,jejímž autorem je Milan Knobloch. Vzorně udržovaný je i hudebníkův rodný domek v Kalištích u Humpolce - je zde expozice "Mahler a Čechy".