Pavla Maršálková

Pavla Maršálková, rodným příjmením Moorová, pocházela z Plzně, vystudovala pražskou konzervatoř, ve 40. letech pak hrála v regionálních divadlech (Kladno, Pardubice, Hradec Králové), od roku 1950 do odchodu do důchodu (1979) byla členkou Divadla S. K. Neumanna v Praze. Na divadelních scénách uplatnila svůj široký herecký rejstřík s inklinací ke ztvárnění prostých žen z lidu. Její filmové a televizní role se počítají na desítky, nicméně nikdy se nestala výraznější hereckou hvězdou. Do světa filmu vstoupila překvapivě hlavní rolí po boku Vlasty Buriana (Muž v povětří, 1955). Její další role však byly vedlejší až epizodní. Kariéra Pavly Maršálkové je v podstatě podružná, nicméně jako osvědčená představitelka manželek a matek hlavních hrdinů má v historii české kinematografie své místo. Takto si ji v typově podobných rolích můžeme připomínat v dodnes reprízovaných skvostech Dařbuján a Pandrhola (1959), Ostře sledované vlaky (1967) nebo Jak se budí princezny (1977). Její největší rolí - taktéž matky hlavního hrdiny - bylo vystoupení v diskutabilním seriálu Třicet případů majora Zemana (1974-1979). Před televizní kamerou se Pavla Maršálková objevila naposledy v seriálu Synové a dcery Jakuba skláře (1986).