Viktor Maurer

ROZHOVOR S VIKTOREM MAUREREM Viktora Maurera z televizních inscenací Krysy, Půl milionu za AIvara, Čas zakladatelů či Konec knihy VI., seriálů Pan Tau, Dobrodružství kriminalisti­ky, Inženýrská odysea či filmů Alfons Karásek v lázních nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Kdo by nepamatoval šarmantního vrchního z dnes již nesmrtelného Podskalského filmu Světáci. Nyní se Viktor Maurer věnuje svému koníčku - filmování. Vymyslel si cyklus toulek po Čechách nazvaný Čechy krásné, Čechy mé a točí pro radost svou i svých přátel. JAK K HERECTVÍ PŘIŠEL Maturoval na vyšší elektrotechnické průmyslovce. Stal se energetikem v elektrických podnicích. „Ale táhlo mě to k divadlu. Centrem společenského a kulturního života byla za mého dětství na Spořilově sokolovna. Jako cvičenec jsem brzy odpadl - neměl jsem na tělovýchovu talent. Ale už jako dítě jsem hrál divadlo ve zdejším ochotnickém divadelním spolku. Uznání mých spolužáků, když jsem imitoval učitele či herce z oblíbených filmů, a úspěch v roli čerta v aktovce Kašpárek a čert, mi dodávaly sebevědomí. I když jsem roli moc neuměl, nakonec jsem mluvil i za ztrémovaného Kašpárka a vyšel jsem z představení jako hvězda. Sokolovna na Spořilově vlastně nastartovala moje herectví," směje se Viktor Maurer. ..Na filmy jsme chodili rovněž do sokolovny. U dveří promítacího sálu seděl policajt Ekl a střežil, aby do sálu nechodily děti na nepřístupné filmy. Sázeli jsme se: projdu - neprojdu. Mnohdy se nám ho podařilo oblafnout a měli jsme z toho velkou radost. I na střední škole jsem organizoval divadelní kroužek a také působil v loutkovém divadle v Janečkárně na Zelené lišce. Továrna postavila boudu pro 120 lidí a vybavila ji pro loutkové divadlo. Soboty a neděle patřily dětem. Vymyslel jsem kašpárka Javíka, neboť Janečkárna byla vlastně továrna JAWA, a na způsob Hurvínka jsme hráli hru nazvanou Javík mezi broučky," pokračuje Viktor Maurer. V ochotnickém spolku Bozděch ve Vršovicích nejen hrál, ale stal se také režisérem. „Hráli jsme v sobotu, v neděli a v pondělí a prodávali vstupenky v rámci předplatného. Repertoár byl rozličný - od Hamleta až po operetky. Tenkrát se neko­nal fenomén zvaný televize, a tak jsme měli velkou návštěvnost. Zatímco v Bozděchu jsem se vyžíval, ve funkci energeti­ka nikoli," konstatuje. S opravdovým divadlem začal v divadle D 34 Františka Emila Buriana, kde nejprve pracoval jako osvětlovač. „Později jsem se Burianovi svěřil. Že bych se chtěl stát hercem a požádal jsem ho, aby mě vyzkoušel, zda mám talent. Po dvou letech zakládal E. F. Burian studium při DÁMU a vzal mě," líčí herec. Byl studentem, ale zároveň v divadle svítil, DAMU absolvoval Viktor Maurer v roce 1961. Bylo mi už skoro třicet. Rodiče byli úžasní. Celou dobu mě živili a podporovali," vzpomíná. OD DIVADLA K TELEVIZI „Zahrál jsem si pár představení v Disku. Pak jsem požádal Jirku Suchého, se kterým jsem seděl v lavici ve škole na Spořilově, aby mě vzal do Semaforu. Hrál jsem v představeních Zuzana je sama doma nebo Taková ztráta krve," říká. Po roce zjistil, že ve spíše jazzovém Semaforu nemá coby činoherec co dělat. Toužil po Činohře s klasickým repertoárem, a proto přijal nabídku do Slováckého divadla v Uherském Hradišti „Do Hradiště přijel režíroval Krále Leara profesor Antonín Dvořák, děkan pražské DAMU. Pamatoval si mě z Disku a přidělil mi roli Šaška. Později se stal ředitelem divadla v Kladně a nabídl mi angažmá. V kladenském divadle jsem hrál pět sezón a odehrál řadu krásných rolí. Jednou jsem potkal bývalou kolegyni Janu Tomečkovou, která hrála v Divadle Jiřího Wolkera, a dobíral jsem si ji, proč mě nevezmou k nim. Zavolej šéfovi, odpověděla mi. Zavolal jsem, on se na mě přijel podívat do Kladna a nabídl mi angažmá. U „Wolkerů" jsem se otřískal, hrál jsem všechno a musel jsem tam i zpívat. V roce 1968 se stal profesor Dvořák šéfem literárně dramatického vysílání v televizi a nabídl mi spolupráci," vypráví Viktor Maurer. A tak začal hrát v televizi, například v inscenaci Král Hamlet kejklíře s hady. Práce v televizi mi zabírala stále více času, a tak jsem od „Wolkerů" odešel na volnou nohu," pokračuje. ZPÁTKY K DIVADLU „Chtěl jsem se nejprve vrátit na Kladno, anebo provozovat kino na Václavském náměstí. Ale náhoda je náhoda. Na filmo­vém festivalu v Karlových Varech jsem se setkal s ředitelem Městských divadel pražských Lubomírem Poživilem. Mimochodem mi nabídl angažmá. Přijal jsem. Pak jsem chodil po Varech a štípal se, jestli se mi to nezdá. Jsem členem pražských divadel ! ? A tak jsem se stal hercem jedné přední pražské scény, odkud jsem po deseti letech odcházel do důchodu. Z divadelních her rád vzpomínám na role Zajíčka v Lucerně, Vocílky ve Strakonickém dudákovi, Šťastlivce v Lese, Šaška v Králi Learovi, Veleby ve Veselých paničkách Windsorských, Tartuffa v Tartuffovi, Ragueneaua v Cyranovi z Bergeracu, Podkolesina v Ženitbě, Harpagona v Lakomci, La Rosiéra v Paragrafech na střeše či Cauchona ve Sv. Anně. „V roce 1985 jsem také hostoval v Národním divadle ve hře Život Galileiho," vypočítává. Kromě toho hrál v desítkách rolí v České televizi a také ve filmech. HRAJU SI DÁL Po operaci žaludku v nemocnici přemýšlel, co bude dělat dál. „Říkal jsem si: Hochu, už se na to vybodni. Divadla už bylo dost. Ale co budu v důchodu dělat? Ptal jsem se sám sebe," vzpomíná. Už v roce 1947 si koupil první kameru, osmimilimetrovou kameru Admiru. V té době hrál ochotnické divadlo a kamera mu připadala jako nezbytný doplněk. Nejvíce však točil rodiče. Do důchodu si koupil videokameru. „Napadlo mě natočit něco pro emigranty - Vltavu se vším, co k ní patří, to znamená hrady, zámky, polesí, louky, budovy hráze, přehrady. Vydal jsem se k pramenům Vltavy a postupoval po proudu až k jejímu soutoku s Labem. Například taxi člun z Yacht klubu v Braníku mě zavezl do osady Ztracenka u Štěchovic, kde dodnes sídli trampové. Pobýval tam kdysi i Jaroslav Mottl a Jaroslav Štercl. O archivní záběry řeky jsem požádal Karla Čáslavského. Namluvil jsem komentář, do úvodu zařadil verse Adolfa Heyduka a Vítězslava Nezvala a podbarvil hudbou Bedřicha Smetany a Georga Fridricha Händela. Vznikl z toho téměř dvouhodinový poeticky laděný film. Jako herec jsem byl interpretem, teď jsem tvůrcem. Je to nádhera. Umřít se mi vůbec nechce. A pak mi volali z archivu na Chodovci, že by měli zájem. Nejprve jsem se zdráhal, ale nakonec do archivu přišel a film pustil. Ohlasy předčily moje očekáváni," usmívá se. Následoval cyklus toulek po Čechách s názvem Čechy krásné, Čechy mé. Paradoxem bylo, že tato známá píseň, která měla být úvodní melodií každého z dese­ti pokračování, nebyla na žádném nosiči. Nakonec ji nazpívaly děti od Františkánů od sv. Panny Marie Sněžné. Deset dílů trvalo pět let. „Kvůli herectví jsem prakticky nikde nebyl. Dal jsem si za úkol vše napravit a natočit všechny krásné kouty naší země. Filmoval jsem a zároveň si svoji zemi prohlížel. Jsem jejím nekonečným hledačem a obdivovatelem její krásy. Mám z natáčení krásné zážitky, současně jsem se i vzdělával. V kinosále Státního archivu na Chodovci se pak cyklus promítal. Lidem se to líbilo, mno­zí plakali. Jsem šťastný, že má práce má takovou odezvu," říká. Zdokumentoval i svou hereckou činnost „Ne proto, abych se na sebe mohl dívat, ale jako památku na časy, které jsem prožil s divadlem a televizi. Vystupoval jsem v rolích malých, středních i velkých. Cením si toho, že jsem spolupracoval s mistry hereckého řemesla, jako byli Jan Pivec, Vítězslav Vejražka, František Filipovský, Martin Růžek, Karel Höger, Ladi­slav Pešek. Václav Voska či Dana Medřická. Má pouť divadlem skončila. Byla pracovitá, trnitá a také radostná. Byl jsem na ní upřímně Šťastný. Nejraději mám tři české hry: Strakonického dudáka. Naše furianty a Lucernu. Jsou to hry o české zemi, o české krvi, o domově, o mamince a také o české hrdosti a české nepoddajnosti. A kdybych se znovu narodil, chtěl bych být znovu Čechem - a českým hercem," vyznává Viktor Maurer. ZDROJ: Helena Glezgová a Jarmila Sírová, duben 2006, "Tučňák DIVADELNÍ ROLE VIKTORA MAURERA: Státní závěrečná zkouška na Divadelní fakultě AMU v Praze - obor HERECTVÍ - 1961 Chronologické seřazení divadelních rolí. STUDIO EMILA FRANTIŠKA BURIANA 1957 - 1959 Nápoj lásky - voják Opera z pouti Žebrácká opera - žebrák Dobrý voják Švejk - voják a pasák Milování s překážkami - Faccendo - Musicus Mezi životem a hrou - divadelní osvětlovač Máj - recitace Každý něco pro vlast - mlynářský učedník Barokní divadelní hry - Drfous Úderem půlnoci - učeň a asistence režie DISK - DIVADLO DIVADELNÍ FAKULTY AMU 1960 - 1961 Smrt na prodej - provazník Rach Máma a my dva - Vadim Nikolajevič Komedie o strašidle - Šušňus Poprask na laguně - patron Toni Labyrint srdce - Štěpán Probošt Reportáž psaná na oprátce - ospalý gestapák Lidé jako ty - účetní zvaný Cifra SEMAFOR 1961 - 1962 Taková ztráta krve - redaktor Zuzana je zase sama doma - pan Pokorný SLOVÁCKÉ DIVADLO 1962 - 1963 Noc plná kotrmelců - ? /obchodník s atomovou bombou/ Lucerna - Zajíček Robinson - ? /kapitán/ Les - Arkadij Šťastlivec Král Lear - šašek Pozor Jaguár - Dave Ricks Pošťácká pohádka Slaměný klobouk -Felix, sluha Don Juan - pan Nedělka, obchodník DIVADLO JAROSLAVA PRŮCHY KLADNO 1963 - 1964 Vidět Neapol a zemřít - podomek Macbeth - vrah Zrození dámy - ten od vedle Případ herečky Madenové - Karel Švarc Konec knihy VI. - Gnafeus, literát Osvobozená revue - role Jana Wericha Řádná holka od vody - Ottavio, markýz ze Zeleného břehu Hamlet - Osric, dvorský švihák Kariéra v Chicagu - Signor Rifiuto Tartuffe - Tartuffe, pokrytec Dějiny kabaretu - sedm postav Strakonický dudák - pantaleon Vocílka 1965 - 1966 Král Lear - šašek Veselé paničky windsorské - David Veleba Cyrano z Bergeracu - Ragueneau Zkrocení zlé ženy - Hortensio Vzpoura na lodi primátor Ditrich - Roman Hořánek Kubula a kuba kubikula - Burdyburděra 1966 - 1967 Talenty a ctitelé - Martyn Prokofjič Nozorožec - Logik Víno, ženy a ... - konferenciér Caesar - Titus Papulus (Werichova role) Lidice žijí - protektorátní prezident dr. Hácha DIVADLO JIŘÍHO WOLKERA 1967 - 1968 Ženichové Tři tlouštíci - šéfkuchař Strakonický dudák - Švec na střeše - Plejtvák O měsíčníku, slunečníku a větrníku - jednoho ze třech??? Don Quijot - Sancho Panza, panoš To snad není k vydržení - malíř Bart Shuts 1968 - 1969 Kocour v botách - titulní role Kat a blázen - ??? 1969 - 1970 Paní ministrová - dr. Juan Bonton Léto - Amrhel, Kocoviz Kašpárkovy vánoce - král Kašpar Tři veteráni - král Pikola 1970 - 1971 Deník Anny Frankové - Van Daan Stín - ministr financí Měšťák šlechticem - učitel filosofie Pasáček vepřů - hofmistr 1971 - 1972 Ženitba - Podkolesin, dvorní rada Kurando a Špádolíno - Špádolíno Romeo a Julie - ??? Pohádka při měsíčku - vezír Osman 1972 - 1973 Kutnohorští havíři - písař Rekordat SVOBODNÉ POVOLÁNÍ 1976 Dírkou v oponě - profesor herectví Jak Ivan s Kuzmou o Zinočku bojovali - učeň kouzelníka Popelka - ??? Zlaté střevíčky - ??? Sedm havranů - ??? DIVADLO JAROSLAVA PRŮCHY - KLADNO 1981 - 1982 Paragrafy na střeše - La Rosiere Drak - Drak 1982 - 1983 Ženitba - Podkolesin Divadlo Svět - šéf 1983 - 1984 Sůl nad zlato - Generální zázrak - Persona Autobus - Rozumný MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ 1984 - 1985 Opera Mafioso - Don Carpanorosso, šéf Mafie 1985 - 1986 Svatá Jana - Petr Cauchon, biskup z Beauvais Přelet nad kukaččím hnízdem - Martini HOSTOVÁNÍ V NÁRODNÍM DIVADLE Život Galileiho - Dóže - pan Gaffone, rektor univerzity 1986 - 1987 Klapzubova jedenáctka - starosta Kuželka Líbej mne Alfréde - Lamantille 1987 - 1988 Marketa Lazarová - hejtman Pivo 1989 - 1990 Černí baroni - Generál Žabka, poslanec 1990 - 1991 Tři mušketýři - Richelieu, kardinál Utřinos - policejní komisař Komedie plná omylů - Angelo, zlatník