Fanny Cottençon

Francouzská herečka Fanny Cottençon se narodila do rodiny geologa a učitelky. Práce jejího otce, která se odehrávala často v zahraničí, vysvětluje hereččino rodiště – přišla na svět v Port-Gentil v bývalé francouzské kolonii v Gabunu. Od jejích šesti let žila rodina znovu ve Francii, Fanny absolvovala středoškolská studia ve Versailles, kde pak pokračovala na konzervatoři. Další hereckou průpravu získala na pařížské škole Centre de la rue Blanche. Pak již následovaly první kroky na divadelním jevišti, debutovala v Théatre de Vaison-la-Romaine, poté působila na dalších pařížských scénách, hrála především v klasickém francouzském i světovém repertoáru. Již jako dvacetiletá začala Fanny Cottençon dostávat také příležitosti před kamerou, střídala práci pro televizi i film, zatím ale pouze v epizodních rolích. První větší příležitost jí poskytl režisér Granier-Deferre ve svém dramatu HVĚZDA SEVERU (L'étoile du Nord, 1982); za svou tanečnici Sylvie byla oceněna Cézarem za nejlepší výkon ve vedlejší roli. Tento vavřín získaný hned na počátku její filmové dráhy je zatím bohužel zároveň posledním oceněním její práce pro film. Režisér Pierre Granier-Deferre ji pak o rok později znovu oslovil pro svůj úsměvný melodramatický příběh VINCENTŮV PŘÍTEL (L'ami de Vincent, 1983). V následujícím roce dostala Cottençon svou první hlavní roli; ve španělsko-francouzském filmu PAŽBOU DO ZUBŮ (Fanny Pelopaja, 1984) ztvárnila mladou dívku na scestí zločinu. Další poměrně velká role na ni čekala ve zdařilé kriminálce PODIVNÁ POLICIE (Spécial police, 1985). I v následujících letech točila několikrát ročně, objevovala se ale převážně ve filmech méně významných, které u nás nebyly nikdy uvedeny. Za zmínku ale stojí její postava nedobytné Florence z u nás velmi dobře známé komedie NALEVO OD VÝTAHU (A gauche en sortant de l'ascenceur, 1988), kde se její přízeň snažil získat Pierre Richard. V devadesátých letech výrazně ubylo příležitostí ve filmu, o to více pracovala Fanny Cottençon v televizi, kde točila inscenace, seriály nebo přepisy divadelních her. Po několika letech nečinnosti před filmovou kamerou ji pro spolupráci získal portugalský režisér António da Cunha Telles, který jí nabídl hlavní roli v dramatu PANDORA (1996; Cottençon zde hrála se svým francouzským kolegou Philippem Léotardem, jinak film vznikl výhradně za účasti portugalských herců). K filmování se od té doby Cottençon vrací jen sporadicky, nadále točila více pro televizi. Po delší době se našim divákům uvedla v komorním melodramatu ROZHOVOR S MÝM ZAHRADNÍKEM (Dialogue avec mon jardinier, 2007). Dodnes současně hraje také v divadle.