Dario Argento

Dario je prvorozeným synem slavného italského producenta Salvatora Argenta a brazilské modelky Eldy Luxardo. Dario tvrdí, že své nápady pro tvorbu filmů čerpá z příběhů z italského folklóru, které mu vyprávěli jeho rodiče, a také od blízkých rodinných příslušníků včetně tety, od které slýchával děsivé historky před spaním. Své thrillery staví Dario zejména na traumatech z dětství, ačkoliv podle jeho slov měl on sám dětství zcela normální. Kromě tetiných vymyšlených příběhů Daria zaujaly také povídky bratří Grimmů, Hanse Christiana Andersena a Edgara Allana Poea. Dario svou kariéru začal psaním do několika filmových magazínů, zatímco navštěvoval katolickou střední školu. Po jejím dokončení si místo pokračování na vysoké škole vybral zaměstnání sloupkaře pro římský večerník Paese Sera. Inspirován filmy věnoval se později Dario psaní scénářů pro několik filmů, nejdůležitější však byla jeho spolupráce se západem, ze které vznikly filmy jako "Une corde, un Colt" (1969) a mistrovské dílo Sergia Leoneho "Tenkrát na Západě" (1968). Po jeho uvedení Dario napsal a zrežíroval svůj první snímek, "L'ucello dalle piume di cristallo" (1970) (Pták s křišťálovým peřím), volná adaptace románu Fredericka Browna The Screaming Mimi, kterou vytvořil pro filmovou společnost svého otce. Dario chtěl snímek režírovat sám, jelikož neměl zájem, aby mu nějaký jiný režisér zpackal produkci nebo scénář. Poté, co se "Pták s křišťálovým peřím" stal mezinárodním hitem, navázal Dario dvěma dalšími thrillery, "Il gatto a nove code" (1971) (Devítiocasá kočka) a "4 mosche di velluto grigio" (1971) (Čtyři mouchy na černém sametu), oba filmy zaštítil Dariův otec Salvatore. Poté Dario režíroval televizní drama "Testimone oculare" (1973) a historické televizní drama "Le cinque giornate" (1973). Následně se vrátil k režírování tzv. giallo thrillerům, prvním z nich byl snímek "Profondo rosso" (1975) (Tmavě červená), surový mysteriózní thriller, který inspiroval mnoho zahraničních hororových režisérů. Jeho dalším výtvorem byla "Suspiria" (1977), pro kterou se inspiroval gotickými pohádkami Grimmů a Andersena a na níž spolupracoval se svou přítelkyní, scénáristkou a herečkou Dariou Nicolodi, jež účinkovala v "Tmavě rudé" i v dalších Argentových filmech až pozdních osmdesátých let. Dario měl v úmyslu natočit trilogii a pokračoval snímkem "Inferno" (1980). Trilogii však nedokončil a filmy "Tenebre" (1982) a "Phenomena" (1985) se vrátil k giallo thrillerům. Vlažné ohlasy Daria donutily přejít od režírování k produkci a spolupráci na scénáři ke dvěma hororům Lamberta Bavy "Démoni" (1985) a "Démoni 2" (1986). K režírování se Argento vrátil s giallo thrillerem "Děs v opeře" (1987), což podle jeho vlastních slov byla 'nepříjemná zkušenost'. Natáčení provázelo množství technických problémů, které zdržovaly produkci, představitelka hlavní role Vanessa Redgrave před zahájením natáčení od spolupráce upustila, Dariův otec Salvatore během natáčení zemřel a jeho dlouholetá přítelkyně Daria jejich vztah ukončila. Po komerčním neúspěchu "Děsu v opeře" se Argento na čas přesunul do USA, kde spolupracoval s režisérem Georgem A. Romerem na dvoudílném hororovém thrilleru "Dvě ďábelské oči" (1990). Argento však s Romerem pracoval už dřív, na akčním hororu "Úsvit mrtvých" (1978). Dále Argento v Americe hrál v několika menších filmových rolích a natočil další surový mysteriózní thriller "Trauma" (1993), do kterého obsadil svou nejmladší dceru Asiu Argento, která vzešla z jeho vztahu s Dariou Nicolodi. V r. 1996 se Argento vrátil do Itálie, kde se vrátil k žánru hororu se snímkem "La sindrome di Stendhal" (1996) a další verzí "Fantoma opery" (1998). V obou filmech hrála dcera Asia. V poslední době Argento natočil např. thriller "Vrah přichází v noci" (2001) či fantaskní horor "Armáda démonů: Matka slz" (2007). Některým divákům připadají Argentovy filmy levné a s přílišnou dávkou násilí. Ale s každým dalším zhlédnutím lze za jeho díly odhalit talentovaného režiséra a tvůrce scénářů se zálibou v originálních nápadech a svěžím přístupem k režii.