Pierre Trabaud

Francouzský herec Pierre Trabaud zazářil krátce po druhé světové válce jako hvězda stříbrného plátna, od šedesátých let se ale věnoval hlavně dabingu a velkých rolí před kamerou výrazně ubylo. Narodil se jako Pierre Wolf v Chatou nedaleko od Paříže, jako umělecký pseudonym později začal užívat rodné příjmení své matky. Po střední škole studoval výtvarné umění na École nationale supérieure des beaux-arts, souběžně navštěvoval herecké kurzy René Simona. Divadlo začal hrát ještě za druhé světové války, křest na jevišti si odbyl v roce 1943 v Molierově hře Zdravý nemocný v pařížském divadle Théâtre du Temps. Zvláště v poválečném období byl vytíženým divadelním hercem a vystupoval v několika pařížských divadlech, před kamerou se objevil poprvé v Bernardově filmu POSLEDNÍ SOUD (Le jugement dernier, 1945). Větší příležitost dostal jako boxer Riton v mimořádně úspěšné romantické komedii ANTOINE A ANTOINETTA (Antoine et Antoinette, 1947). Režisér tohoto filmu Jacques Becker jej pak obsadil i do svého dalšího filmu ČERVENCOVÁ SCHŮZKA (Rendezvous de juillet, 1949). Při tomto natáčení se seznámil s tehdy ještě modelkou, později herečkou Capucine (1928-1990). Vzali se, ale jejich manželství trvalo jen krátce, rozvedli se již v roce 1950. Ve vedlejší úloze bratra titulní hrdinky (Suzy Delair) se pak objevil v dalším úspěšném filmu LADY PANAME (1950), jednu z hlavních rolí taxikáře Gastona hrál v dodnes známém dramatu ADRESÁT NEZNÁMÝ (…sans laisser d’addresse…, 1951). Umělecky hodnotnou a významnou příležitost mu nabídl režisér Léo Joannon ve filmu BEZ SUTANY (Le défroqué, 1954). Tady Trabaud hrál hlavní roli mladíka Gérarda, který po návratu z německého zajateckého tábora šokuje rodinu svým rozhodnutím stát se knězem. Podobnou roli, ovšem na menším prostoru, pak hrál v Darenově filmu HADRNÍCI Z EMAUZ (Les chiffonniers d’Emmaüs, 1955). V polovině padesátých let natočil jeden film také v Belgii a jeden v Itálii, nadále se prosazoval i v divadle. Z jeho dalších filmů připomeňme koprodukční válečný titul NORMANDIE-NIEMEN (1960), kde hrál francouzského pilota Chardona. V mezinárodním měřítku se naposledy zviditelnil rolí učitele ve slavném filmu KNOFLÍKOVÁ VÁLKA (La guerre des boutons, 1962). To byla na dlouhou dobu jeho poslední práce před filmovou kamerou, poté se příležitostně objevoval v televizních seriálech, účinkoval také v rozhlasu. Těžištěm dalších Trabaudových aktivit se stal dabing, jemuž se věnoval s nadšením řadu let. Daboval například Marlona Branda, Woodyho Allena nebo Dustina Hoffmana, spolu s Jacquesem Dynamem namluvil také řadu zvukových filmů Laurela a Hardyho. Nejvíce jej ale proslavila dabingová práce v animované produkci, za všechny kreslené postavičky jmenujme alespoň kačera Daffyho, jeho hlas zazněl také v několika příbězích o Astérixovi. Ke spolupráci s filmem se vrátil až v polovině osmdesátých let, kdy jako režisér, producent i představitel hlavní role natočil melodrama ZLODĚJ LISTÍ (Le voleur de feuilles, 1984). Poslední dvě role odehrál ve filmech režiséra Bertranda Taverniera (KOLEM PŮLNOCI – Round Midnight, 1986; ŽIVOT A NIC JINÉHO – La vie et rien d’autre, 1989). V devadesátých letech ještě daboval japonský animovaný seriál DRAGON BALL (1991-1994), poté již žil v soukromí. Pierre Trabaud zemřel v nemocnici na západním pařížském předměstí Garches 26. února 2005 ve věku 82 let.