Eldar Rjazanov

Eldar Alexandrovič Rjazanov Narozený 18.11.1927 v Kujbyševě (nyní Samara - Rusko) Filmový a divadelní režisér, scenárista, herec. Eldar Alexandrovič Rjazanov naležel k první vlně sovětských filmových režisérů, kteří absolvovali moskevský VGIK v letech 1946-1951. Po absolvování jedenáctiletky se v roce 1944 hlásil k absolvování námořnického učiliště v Oděse, ale setkání se spolužákem, který jako Rjazanov, patřil k těm šťastnějším, že odmaturovali, vše změnilo. Po dotazu, kam se spolužák hlásí, se Eldar Rjazanov rozhodl také zkusit své štěstí na VGIKU. Po zjištění, že nefotografuje, nemaluje ani nikdy nehrál amatérské divadlo, zbyla ze všech tehdejších fakult VGIKU – fakulta filmové režie. Na jednoho přijatého tehdy připadlo pětadvacet možných budoucích filmových režisérů. Zkouška se skládala ze dvou částí – ze zhlédnutí filmu a napsaní recenze na shlédnutý film a písemné práce – kde měly být vytvořeny tři literární portréty jednotlivých postav podle Čechovovy knihy ,,Přání stížností”. A po absolvování obou částí následoval závěrečný pohovor. Eldar Rjazanov prošel těmito zkouškami, jak sám vzpomínal, že to bylo jen o krk, s tím, že klasik ruské kinematografie Kozincev se vyjádřil: ,,..Je to jen podmíněně..." Pro Rjazenceva, jako pro každého z jeho generace, hlavním zlomem v budoucí kariéře filmového režiséra, bylo setkání se Sergejem Ezenštejnem, který tehdy přednášel na VGIKU teorii režie. Sblížení s Ezenštejnem znamenalo pro Rjazanova mnoho, právě od něho získal lásku k výtvarnému umění a literatuře. Ve třetím ročníku dostal možnost, aby natočil svůj první pokus o film. Je velmi zajímavé, že se rozhodl natočit filmovou povídku podle literární předlohy Karla Čapka – Vražedný útok. Svůj absolventský film ,,Studuji v Moskvě” natočil společně s kolegyní Zojou Fominovou. Film v sobě nesl autobiografické prvky a měl vyprávět o pocitech studentů na konci čtyřicátých let, kteří tehdy žili obyčejným studentským životem. Pro Rjazanovu převážnou část jeho filmové tvorby byly charakteristickými rysy komediálnost a satiričnost, která byla vždy podložena výbornými herci, které si filmový režisér pečlivě vybíral a mnohdy i trval na tom, aby hlavní postavu zahrál právě ten, kterého si určil (tak tomu bylo např. v případě Innoketije Smoktunského v případě natáčení filmu ,,Pozor na auto”). Prvním hraným filmem, který Eldar Rjazanov natočil byla ,,Karnelová noc” (1956), pak následovala filmová povídka ,,Jak byl napsán Robinson” (1961) a již zmiňovaný film ,,Pozor na auto” (1966). S mocí sovětské byrokracie se naplno Eldar Rjazanov seznámil při přípravě filmové adaptace komedie Cyrano z Bergeracu podle divadelní hry Edmonda Rostanda. Do role básníka obsadil tehdy veličinu sovětské poezie Jevgenije Jevtušenka. Výrok tehdejšího vedení studia zněl jednoznačně: ,,..Jevtušenko přece není herec z povolání a film kvůli tomu může propadnout. Vyberte si kterékoliv Profesionálního interpreta a točte..”. Rjazanov tehdy trval na své představě a natáčení se neuskutečnilo. Když natočil svoji komedii ,,Garáž”, tak ta již rovnou putovala na šest let do trezoru k dalším zakázaným filmům. Obdobné problémy se však vyskytly i při realizaci prvního scénáře pro film ,,Pozor na auto”, který Eldar Rjazanov napsal společně Braginským. Umělecká rada usoudila, že až se film objeví v kinech, tak se všichni podle vzoru hlavního hrdiny (Dětočkina) hromadně vrhnou na krádeže aut. Samotný scénář byl zajímavý, ale proč hlavní hrdina krade auta? Postava Dětočkina je kladná nebo záporná? Umělecká rada využila toho, že představitel hlavní role Jurij Nikulin odcestoval do zahraničí a natáčení filmu, protože nebyla k dispozici hlavní postava filmu k dispozici, bylo takto pozastaveno. Jak uvedl ve svých pamětech Eldar Rjazanov: ,,Nám bylo ovšem jasné, že film se nebude podle všeho točit vůbec." V sedmdesátých letech Eldar Rjazanov natáčí komedii ,,Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku” (1974) a ostrou satirickou komedii ,,Garáž” (1979). V osmdesátých letech se projevuje v jeho filmové tvorbě obrat k závažnějším tématům, ve kterých mužské i ženské postavy hledají své vlastní místo v životě a ve společnosti. A tak vznikly vznikající film ,,Nádraží pro dva” (1983) a ,,Krutá romance” (1984). V roce 1983 natočil i pohádkovou alegorii - ,,Pohádka o putování” (1983). Ve filmové tvorbě pokračoval i po rozpadu Sovětského Svazu v roce 1991 v následujícím dvacetiletí. Na závěr můžeme zkonstatovat, že Eldar Rjazanov se zařadil do větve ruské kinematografie, která vyznávala satirický humor a komedii k tomu, aby nastavovala společnosti její pravé zrcadlo, zvláště tehdy, když císařovi tak krásně slušely jeho nové šaty a toto platí pro zrcadlo v každé době.. Literatura: Bernard, J.: Národní kinematografie Sovětského svazu. Československý filmový ústav. Praha: 1989, s. 182,184,185, 187, 188, 215. Bernard, J.: Z šedé zóny. Texty a kontexty. AMU, Praha: 2010, s. 193. Pospíšil, I.: Od Bachtina k Solženicynovi. (srovnávací studie). Albert, Boskovice, 1992. Strusková, Eva. Mezi literaturou a filmem. Československý filmový ústav, Praha: 1988. Zpracoval: POLYEKRAN