Adriana Asti

Italská herečka Adriana Asti je u nás méně známá, díky pečlivé divadelní průpravě ale dosáhla ve filmu pozoruhodných úspěchů, mezi italskou veřejností je dodnes vnímána také jako bývalá manželka slavného režiséra Bernarda Bertolucciho. S divadlem začínala počátkem padesátých let v rodném Miláně a její výstupy na jevišti Teatro Piccolo di Milano jí brzy zajistily významnou pozici v nastupující herecké generaci. Během krátké doby se prosadila i v rozhlase a televizi, v 50. a 60. letech byla i vytíženou dabérkou. Před filmovou kamerou debutovala vedlejší rolí ve filmu NOČNÍ MĚSTO (Citta di notte, 1958), krátce nato se objevila v titulech významných režisérů jako byli Luchino Visconti (ROCCO A JEHO BRATŘI – Rocco e i suoi fratelli, 1960) nebo Piero Paolo Pasolini (ACCATONE, 1961). Jako divadelní herečka mezitím prorazila i do Říma, hodnotné příležitosti jí nabízela také televize. Ve filmu se pro ni stal průlomovou záležitostí snímek PŘED REVOLUCÍ (Prima della rivolizuone, 1964). Tady poprvé hrála hlavní roli a při práci na tomto filmu se seznámila s dalším významným režisérem Bernardem Bertoluccim (*1941), který se pak stal jejím manželem. Význam Adriany Asti jako filmové herečky dokládá přehlídka prestižních filmových cen, které začala sbírat v polovině sedmdesátých let. V udílení italských filmových cen Davida di Donatello získala v roce 1974 Zvláštní cenu Davida, téhož roku obdržela od Italského syndikátu filmových novinářů Stříbrnou stuhu za svůj výkon ve filmu KRÁTKÁ DOVOLENÁ (Una breve vacanza, 1973), další Stříbrnou stuhu jí vynesla účast ve filmu DĚDICTVÍ FERRAMONTIŮ (L´eredita Ferramonti, 1976). Mezitím se zúčastnila několika mezinárodních projektů, hrála například v životopisném filmu LUDVÍK II. (Ludwig, 1972), s dalšími italskými herci pak sekundovala Alainu Delonovi v dobrodružném snímku ZORRO (1975). Byť po boku slavných hereckých kolegů, nevyhnula se Adriana Asti koncem sedmdesátých let účasti v několika titulech okrajových žánrů, připomeňme alespoň dodnes slavný historický film na hranici pornografie CALIGULA (Caligola, 1979), v němž divákům nabídla i své fyzické přednosti. Mezitím se rozvedla s Bernardem Bertoluccim a v roce 1980 se jejím druhým manželem stal dramatik, scénárista a režisér Giorgio Ferrara (*1947). Během osmdesátých let se Adriana Asti před kamerami prakticky nevyskytovala, častěji se začala objevovat až v následující dekádě, i naši diváci se s ní mohli seznámit díky francouzskému televiznímu seriálu VŮNĚ Z PROVENCE (Dans un grand vent de fleurs, 1996). Dalším triumfem pro ni byl čtyřdílný televizní film NEJLEPŠÍ LÉTA MLÁDÍ (La meglio gioventu, 2003), který sbíral ocenění po celém světě, konkrétně Adriana Asti získala svou třetí Stříbrnou stuhu, zvláštní cenu obdržela také v rámci amerických Zlatých glóbů. Zatím naposledy se objevila ve filmu POSLEDNÍ PULCINELLA (L´ultimo Pulcinella, 2008). V této době pobývala více v Paříži, kde byl její manžel Giorgio Ferrara ředitelem Italského kulturního institutu.