Walerian Borowczyk

Walerian Borowczyk - narozen 2. září 1923, Kwilcz u Poznaně, Polsko; zemřel 3. února 2006, Paříž, Francie. Vystudoval malbu a grafiku na Krakovské akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce 1951. Jako student natáčel krátké animované film, věnoval se tvorbě divadelních a filmových plakátů a uveřejňoval satirické kresby v časopisech. Ve spolupráci s Janem Lenicem natočil animované filmy "Byl sobie raz" (1957), "Škola" a "Dom" (oba 1958), které jim vynesly mezinárodní ohlas. V roce 1959 emigroval do Francie, kde pokračoval v natáčení krátkých i celovečerních animovaných filmů. V hraném filmu debutoval snímkem "Goto - ostrov lásky" (1968), podobenstvím o tyranovi s Pierrem Brasseurem; následovaly filmy "Blanche" (1971) romantické drama z 13. století s Michelem Simonem, "Contes immoraux (1974) - čtyři erotické příběhy z různých dob, "Dějiny hříchu" (1975) adaptace románu Stefana Žeromského natočená v Polsku, zřejmě jeho nejoceňovanější dílo, variace na příběh Krásky a zvířete "La bete" (1975), "Emmanuelle '77" (1976) se Sylvií Kristel, "Interno di un convento" (1978) o životě a fantaziích jeptišek za zdmi kláštera, "Les Héroines du mal (1979) - tři příběhy z různých historických epoch, "Lulu" (1980) podle divadelní hry Franka Wedekinda s Michelem Placidem a Udo Kierem, horor "Docteur Jekyll et les femmes" (1981) opět s Kierem, "Umění milovat" (1983) na motivy klasického díla římského básníka Ovidia, erotický příběh "Emmanuelle V" (1987), mysteriózní drama "Ceremonie d'amour" (1988). Po roce 1988 odešel Borowczyk z filmového prostředí a věnoval se výtvarnému umění. Svými filmy si vydobyl pověst mistra uměleckých erotických filmů. Navzdory kontroverzním námětům vždy uplatnil svou skvělou vizuální představivost, tvůrčí vynalézavost, absurdní humor inspirovaný surrealismem. Ke svým filmům si rovněž psal scénáře a byl také hlavním scénografem a výtvarníkem. Vydal rovněž dvě knihy "Anatomie ďábla" (1992) a "Moje polská léta" (2002). Režisér zemřel v 82 letech na srdeční selhání v Paříži.