Sergej Ejzenštejn

Narodil se 23. ledna 1898 jako syn Julie Ivanovny a Michaila Osipoviče Ejzenštejnových v Rize. Vyrůstal ve velkoburžoázním prostředí a začal studovat architekturu. V r. 1918 se dobrovolně přihlásil do Rudé armády a pracoval v jednom z vlaků Agitpropu jako karikaturista. Po působení v armádě studoval v Moskvě japonskou filologii a pracoval jako jevištní výtvarník a kostýmní návrhář u "Proletkultu", divadelní scény společnosti pro proletářsou kulturu. Podle definice proletkultu se nemělo revoluční divadlo "zabývat louskáním starých ořechů duchovních hádanek," nýbrž být nástrojem socialistických proklamací. Do své inscenace Ostrovského divadelní hry I chytrák se spálí začlenil Ejzenštejn krátký film, který působil jako vnitřní monolog hlavní postavy. Na počátku dvacátých let to byl jeden z prvních praktických Ejzenštejnových inscenačních pokusů, které vyústily do teorie montáže atrakcionů, publikované v r. 1923. Atrakcion znamenal pro Ejzenštejna "každý agresivní divadelní moment, každý prvek, který ovlivňuje myšlenky a psychiku diváka". Ve svém režijním filmovém debutu Stávka (Stachka, 1925) použil tento princip poprvé ve filmu. Křižník Potěmkin (Bronenosets Potyomkin, 1925), Ejzenštejnova druhá režijní filmová práce, dosáhl mohutného úspěchu. Další filmy Generální linie (Staroye i novoye, 1926-29) a Deset dní, které otřásly světem (Oktyabr, 1927) patří dnes ke klasickým dílům sovětské revoluční kinematografie. Ale i mezinárodně byl Ejzenštejn uznáván. Procestoval západní Evropu a USA. Plánované filmové projekty však ztroskotaly. Materiál k filmu natáčenému v Mexiku !Que Viva Mexico! (1930-32) dostal americký autor Upton Sinclair, který financoval natáčecí práce. Po návratu do Moskvy natáčel Ejzenštejn film Běžin luh (Bezhin Lug, 1935-37), který po cenzurních zásazích nedokončil, dále Alexandra Něvského (Aleksandr nevsky) a Ivana Hrozného I-III (Ivan Groznyj, 1941-45), jehož třetí díl nebyl dokončen. V noci z 10. na 11. února 1948 pracoval Ejzenštejn, který trpěl srdeční chorobou, na textu k dějinám sovětského filmu, když podlehl smrtelnému infarktu. AČFK