Ivan, který se v sedmnácti letech nechal korunovat na cara, nechce být jen oskevským velkoknížetem, ale pánem celé Rusi. Dobude Kasan a Astrachan, musí se utkat s vůdcem bojarů. Po zavraždění jeho ženy se uchýlí do kláštera.
Ivan Hrozný je jedním z nejcitovanějších historických, respektive životopisných podobenství. Sergej Ejzenštejn ho natočil jako mohutné drama o prosazovaní progresivní státotvorné myšlenky nelidskými, násilnickými a totalitními prostředky a o postupné deformaci a diskreditaci nejen této myšlenky, ale i samotného jejího nositele.
Film zobrazuje období vlády ruského cara Ivana Hrozného v 16. století, což byl v primitivním Rusku ještě temný středověk. První díl zachycuje období, kdy bylo Rusko rozděleno na knížectví. Tehdy se sedmnáctiletý Ivan Vasilievič, moskevský kníže, nechal korunovat na cara celého Ruska a tvrdě vyžadoval poslušnost bojarů. Ejzenštejn v tomto dramatu o morálních dilematech a moci usiluje o jakousi syntézu obrazu a zvuku. Vychází z historických faktů, ale podřizuje je své autorské představě. V centru pozornosti je postava cara a jeho vnitřní konflikty.
Druhý díl filmu měl premiéru až třináct let po svém dokončení (roku 1958). Proti carovi se vytvořila opozice bojarů, v jejímž čele stojí jeho teta. Ivana čeká zápas o moc, nemilosrdný boj s vnitřními nepřáteli. V závěru odhalí nové spiknutí, svého předpokládaného nástupce dá obléct do carských šatů a z pozadí sleduje jeho zavraždění.
Autorská stylizace tu vrcholí, realizuje se v nadčasové úvaze o střetu sil, zápasících o vládu, a o demoralizující síle absolutistické moci. Vědělo se, že Ejzenštejn začal natáčet i třetí díl Ivana Hrozného, ale nikdy ho nedokončil. Natočený materiál se dlouho považoval za beznadějně ztracený, když byl náhle roku 1988 objeven. Ejzenštejn v něm jde v popisu zhoubného vlivu moci na charakter jejího nositele ještě dál. Nikdo nepochybuje, že celý projekt měl za cíl formou podobenství ukázat stalinizmus.
