Jiří Císler

Jiří Císler se narodil 4. února roku 1928 v Českých Budějovicích. Po mamince zdědil neklidnou polsko-maďarsko-kirgizskou krev, ale na otcovo přání se vyučil číšníkem a vystudoval obchodní akademii. Jeho zájmy se však ubíraly úplně jiným směrem - od malička ho fascinovalo umění, zejména muzika. Byl výborný houslista a právě to jej roku 1947 přivedlo do řad českobudějovického divadelního orchestru. Tady svým nadáním zaujal režiséra Macháčka, který mladého hudebníka nakonec přemluvil i k jevištnímu vystupování. Jiří Císler tu začínal jako operetní zpěvák, ale později pronikl i na činoherní scénu a začal se zajímat i o tajemství režisérské práce. Mimoto skládal i hudbu a písničky k divadelním představením. Roku 1960 už jsou České Budějovice tomuto postavou nevelkému, leč značně rtuťovitému umělci malé a tak se vydává za štěstím do Prahy. Zakotví tu v nuselském Divadle na Fidlovačce, kde exceluje jako muzikant a herec převážně v operetních a muzikálových kusech (Limonádový Joe a další). Později na krátký čas přesídlí do severočeského Kladivadla v Ústí nad Labem, ale počátkem 70. let už je zase v Praze. V letech 1971-1973 pracuje jako režisér divadla Semafor a pod jeho vedením tu vzniká první a nejpopulárnější verze "Kytice" s Josefem Dvořákem v hlavní roli. Spolupracoval též s divadly Ateliér, Činoherní klub a několika dalšími scénami, převážně komorního charakteru a mezi pražskými divadelníky platil už v té době za uznávanou tvůrčí osobnost. Ve filmu debutoval roku 1962 ve snímku "Poslední etapa", kde zvárnil roli cyklisty Stacha - předobrazu svých pozdějších slavných postaviček zbabělců a provokatérů. Později si zahrál např. v trezorovém "Uchu" (1969), ale větší diváckou popularitu mu vynesla až role porybného ve "Zlatých úhořích" z roku 1979. Téhož roku ovšem jej ovšem potkala i role podlézavého ing. Voženílka v TV seriálu "Inženýrská odyssea". Tato sice vyloženě záporná, ale výborně sehraná postava zajistila J. Císlerovi trvalý zájem diváků i obdiv kolegů z branže. Z jeho dalších rolí můžeme vzpomenout např. hoteliéra France z "Návštěvníků", či Rudolfa Mrvu z TV minisérie "Zlá krev" (1986). Vynikajím způsobem se zhostil i mnoha menšího rolí ve filmech "Jak svět přichází o básníky" (Čermáček - 1982), "Tisícročná včela" (Belányi - 1983) a mnoha dalších. Jiří Císler si s chutí zahrál i v několika televizních pohádkách, hlavní přízeň dětského publika mu však zajistilo účinkování v populárním TV pořadu STUDIO KAMARÁD, kde namluvil postavičku Harryho Šoumena - ovšemže opět typického poťouchlíka a popichovače. Mezi jeho další dabérské počiny náleží nevrlý černokněžník Gargamel z kresleného seriálu "Šmoulové" (1981) a malý záskok za zesnulého Františka Filipovského, kterého se ve filmu "Jo" pokusil nahradit při dabingu Louise de Funése. Dalším velmi úspěšným projektem se Jiřímu Císlerovi stala spolupráce s Luďkem Nekudou, stejně vynikajícím hudebníkem a komikem, jako byl Císler sám. Jejich televizní pořady "Sešlost" lámaly v druhé půlce 80. let rekordy v divácké sledovanosti a nebýt Nekudovy tragické smrti, udržely by se na výsluní popularity určitě i po revoluci. Ačkoliv se v té době už na J. Císlera začala dotírat nebezpečná nemoc, pokusil se jí ještě vzdorovat a roku 1990 založil jednu z prvních soukromých divadelních scén u nás. Pojmenoval ji "Hravé divadlo J. Císlera", ale už po roce musel její provoz ukončit. Příznaky Alzeheimerovy choroby se hlásily čím dál tím neodbytněji a odsouvaly hercovu osobnost do propasti zapomínání až zapomnění... Jako herec se naposledy mihl v TV seriálu "Motel Anathema " (1997), ale to už byl spíše jen svým vlastním stínem. Později už tento, kdysi energií sršící herec ani nevycházel z bytu a svět téměř dva roky pozoroval jen z okna svého pokojíku. Jeho druhá, o mnoho let mladší manželka Magdaléna se změnila v obětavou pečovatelku, jíž byla až do 17. dubna 2004, kdy herec, komik, režisér, spisovatel, hudebník, dramatik, mistr sarkasmu, klaun, legendární bavič a výborný kamarád Jiří Císler vydechl naposled.