Jacques Castelot

Pouhým pohledem na filmografii herce Jacquesa Castelota se dá zjistit, že jeho údělem před filmovou kamerou bylo především ztvárňovat skutečné postavy, jichž odehrál desítky v historických filmech, ale i televizních seriálech. Jacques Castelot pocházel z Belgie a jeho skutečné jméno znělo Jacques Marie Paul Eloi Storms, narodil se v Antverpách. Rodina se před koncem první světové války odstěhovala do Francie, kde Jacques vyrůstal. Jeho starším bratrem byl spisovatel André Castelot (1911-2004), který se prosadil především jako autor scénářů k historickým filmům a seriálům, v nichž nezřídka hrál i Jacques. Inspirace rodinným prostředím – matka Gabrielle Castelot proslula jako básnířka – ovlivnila u Jacquesa Castelota jeho směřování k umělecké dráze, rodné příjmení své matky ostatně později přijal jako pseudonym. Herectví studoval na pařížské konzervatoři, již v té době zároveň učinil první zkušenost s filmovou kamerou a v bezejmenné epizodě se objevil v historickém snímku MARSEILLAISA (La Marseillaise, 1937). Konzervatoř dokončil s druhou cenu v oboru komedie a díky slavnému Charlesu Dullinovi získal angažmá v Théâtre de Vieux-Colombier, kde v roce 1938 hrál po boku již slavné herečky Line Noro. Následovaly další divadelní role na jevištích Théâtre de Saint-Georges nebo Théâtre de ľOeuvre, stejně tak přicházely i příležitostné nabídky od filmu. V roce 1940 se Jacques Castelot oženil s herečkou Hélénou Bossis (1919-2008), jejich manželství ale skončilo v roce 1945 rozvodem. První postavu ověnčenou šlechtickým titulem si Jacques Castelot zahrál již za války ve filmu PAN DES LOURDINES (Monsieur des Lourdines, 1942), teprve koncem čtyřicátých let se ale stal vyhledávaným představitelem převážně záporných postav z francouzské historie. Svou fyziognomií se štíhlým obličejem a úzce sevřenými rty byl předurčen do rolí zákeřných, úlisných aristokratů, ať to byly imaginární postavičky nebo největší osobnosti evropských dějin. Herecké příležitosti tohoto typu dostal například ve starších, u nás méně známých adaptacích literárních předloh jako byly filmy CARTOUCHE, KRÁL PAŘÍŽE (Cartouche, roi de Paris, 1950) nebo HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1955). Kromě filmu se Jacques začal prosazovat také v televizi, opět v rolích vysoce postavených mužů, pozornost diváků mu vynesla několikerá účast v historickém cyklu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS (1957-1964), v kontextu s jeho prací není nijak překvapivé, že si zahrál i nejzáporněji vnímanou osobnost francouzských dějin Josepha Fouché, již odehrál v televizním filmu AMOUREUSE JOSÉPHINE (1974), k němuž scénář napsal jeho bratr André Castelot. Čeští diváci si na Castelota vzpomenou nejspíše v roli toulouského arcibiskupa, který odmítá přijmout nonkonformní styl života hraběte Peyraca v první části ságy o krásné Angelice ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ (Angélique, marquise des anges, 1964). Zatímco v 50. a 60. letech hrál Jacques Castelot v desítkách filmů, pozdější doba mu přinesla již jen několik málo příležitostí, jeho poslední vystoupení na stříbrném plátně je spojeno s filmem MOŘE SLZ (La mer couleur de larmes, 1980), později ale hrál ještě v televizi. Z jeho práce pro divadlo je na místě zmínit několik her v režii Roberta Hosseina, naposledy se Jacques Castelot objevil v představení Léocadia v divadle Comédie des Champs-Elysées (1984); jistou symboliku lze nalézt ve faktu, že autorem hry byl Jean Anouilh, který již od 40. let patřil ke Castelotovým přátelům. Jacques Castelot zemřel v Saint-Cloud 25. srpna 1989 ve věku 75 let.