Tento unikátní film byl restaurován a digitalizován v úplné verzi a znovu uvádí na scénu velkolepou fresku z Bulváru zločinu. Hlavní hrdinové jsou inspirováni skutečnými postavami z divadelní a kriminální historie, pouze jejich milostná a soukromá dobrodružství jsou dílem autorovy představivosti. Marcel Carné vytvořil film ve stylu románů Victora Huga, který vypráví příběh o lásce a zločinu.
Když byla Paříž osvobozena, vystoupili Carné a Prévert se svým velkým dílem Děti ráje. Tento tříhodinový film o životě slavného pařížského herce – mima Jean-Baptiste Deburaua vznikal ve velmi obtížných podmínkách na sklonku 2. světové války. Natáčení začalo již v srpnu 1943. Pro nezvykle dlouhou délku filmu bylo potřeba zvláštního povolení tehdejší vichystické vlády. Nápad na tento film vlastně vzniknul v Nice, kde se Carné a Prévert potkali s Jean-Louis Barraultem (který si zahrál hlavní roli Jeana-Baptista), který jim vyprávěl dramatickou příhodu ze života mima Deburaua. Ta se pak stala hlavní linií filmu. V roce 1979 je tento film vyhlášen jako jedno z deseti mistrovských děl francouzské kinematografie let 1929 – 1979.
Paříž, 1928. Na bulváru Crime potkává mim Jean-Baptiste Deburau svou osudovou lásku Garance. Nádherná žena, plná odvahy a svobodomyslnosti, jako by nepatřila do této doby. Deburau se neodvažuje vyznat jí lásku. Ani nevnímá, že je věrně milován mladičkou Nathalie, dcerou ředitele. Garance se schází s mladým slibným hercem Frédérickem Lemaitrem, ale ve skutečnosti miluje Deburaua. Když je Garance obviněna v případu nechvalně známého Lacenaira, uchýlí se pod ochranu hraběte de Montray.
Jean-Baptiste Gaspard Deburau (vlastním jménem Jan Kašpar Dvořák) (31. července 1796, Kolín – 17. června 1846, Paříž) byl francouzský mim a herec narozený v Čechách, nejvýraznější představitel evropské pantomimy 19. století.
V roce 1811 či 1812 přišel do Paříže (pravděpodobně s částí rodiny), kde se stal hvězdou v komediích dell’arte v Théâtre des Funambules, jež se nacházelo na slavné divadelní ulici Boulevard du Temple. Přesto, že postavy jako např. Silueta mileneckého měsíce či Tiše trpící byly podmanivé a okouzlující, bylo jeho provedení slavného Pierrota uchvacující, až dech beroucí. Výjimečný výkon byl inspirací i nedostižným ideálem po následující desetiletí, a k odkazu jeho mistrovství se vracela i pantomima 20. let 20. století (Marcel Marceau, Ladislav Fialka), jež převzala nejen jeho klasické etudy (např. Socha Pierrot), ale i scénáře (Hadrář, Pierrot v Africe).
Zdroj: ĆT
