Joseph Kosma

Hudební skladatel Joseph Kosma má na svém kontě hudbu k více než stovce francouzských filmů, proslul především četnou spoluprací se slavným režisérem Jeanem Renoirem. Měl maďarský původ a narodil se v Budapešti jako József Kozma, od útlého dětství hrál na klavír a již v jedenácti letech složil první vlastní operu. Skladbu studoval na Hudební akademii Ference Liszta pod vedením slavného Bély Bartóka, poté určitou dobu působil jako dirigent. Později si vzdělání doplnil v Berlíně u německého skladatele a teoretika Hannse Eislera. Po získání stipendia se v Německu načas usadil a skládal mimo jiné pro divadelní hry, po nástupu fašismu v roce 1933 přesídlil do Francie, kde nakonec zůstal natrvalo. V Paříži získal možnost uplatnění díky inspirativnímu setkání s avantgardnímu umělci typu Jacquese Préverta nebo Jeana Renoira. Ve spolupráci s Prévertem složil desítky písní pro různé zpěváky a pro Jeana Renoira poprvé komponoval filmovou hudbu pro středometrážní snímek VÝLET DO PŘÍRODY (Une partie de campagne, 1936). První Kosmovou prací pro celovečerní titul byla hudba k dramatu ZLOČIN PANA LANGA (Le crime de Monsieur Lange, 1936), opět v režii Jeana Renoira. Ve druhé polovině třicátých let pak svou hudbou doprovodil další zásadní Renoirovy filmy (MARSEILLAISA – La marseillaise, 1937; VELKÁ ILUZE – La grande illusion, 1937; ČLOVĚK BESTIE – La bete humaine, 1938). Jako skladatel si brzy vytvořil rozpoznatelný osobitý styl, v němž kombinoval moderní hudbu s tradičními cikánskými motivy, později připojil i jazzové prvky. Během druhé světové války se Joseph Kosma držel raději v ústraní, napsal ale například dvě písně pro film NÁVŠTĚVA Z TEMNOT (Les visiteurs du soir, 1942) režiséra Marcela Carné. Pro jeho filmy ostatně komponoval i později (DĚTI RÁJE – Les enfants du paradis, 1945; BRÁNY NOCI – Les portes de la nuit, 1946). Na přelomu 40. a 50. let jej několikrát ke spolupráci přizval režisér Jean-Devaivre, skládal ale i pro jiné režiséry (Henri Decoin, Jacqueline Audry, Robert Siodmak) a v této době jeho filmografie zahrnovala několik snímků ročně. Mezitím v roce 1949 získal francouzské občanství. Zmínku si zaslouží další práce pro Jeana Renoira (ELENA A MUŽI – Elena et les hommes, 1956; DESÁTNÍK SMOLAŘ – Le caporal épinglé, 1962), mezitím si Kosma na své konto připsal i jedinou festivalovou trofej, v Cannes získal Cenu za nejlepší hudbu k filmu JULIETTE ANEB SNÁŘ (Juliette ou la clef des songes, 1950), který natočil již zmíněný Marcel Carné. S Prévertem a Carném se Joseph Kosma později rozešel a sám napsal, že jej mrzelo neúčast těchto dvou starých přátel na premiérách divadelních představení s jeho hudbou. I když byl stále vytížen prací pro film, právě v této době se začal vracet k hudbě pro divadlo, u níž kdysi začínal. Z Kosmových posledních počinů pro film připomeňme spolupráci s tehdy mladým režisérem J. P. Mockym (SNOBOVÉ – Snobs!, 1962; VESELÝ FARNÍK – Un drôle de paroissien, 1963). Kromě filmové a divadelní hudby komponoval i větší hudební celky, opery, oratoria atd. Joseph Kosma zemřel nedaleko od Paříže v La Roche Guyon 7. srpna 1969 ve věku 63 let. Jeho manželkou byla klavíristka Lily Appel, s níž se seznámil koncem dvacátých let v Berlíně.