Marie Blažková

Marie Blažková, rozená Štursová, začala divadelní dráhu v operním souboru Národního divadla v roce 1901. Následně na to, přešla do činohry Národního divadla v Brně, kde působila v letech 1905 – 1908. Po té, až do roku 1921, hrála u Divadelní společnosti ředitele J. Blažka, za kterého se též provdala. Po roce 1921 působila na pražských scénách v Uranii, Tylově divadle v Nuslích a Švandově divadle. Její poslední divadelní angažmá bylo v Divadle Vlasty Buriana. M.B. byla představitelkou divadelního realismu. Na svých postavách se snažila najít pozitivní charakterové vlastnosti, které pak velmi dobře ztvárnila. Pro výbornou hlasovou artikulaci, celkový výraz a mateřský obličej byla obsazována do mnoha filmových rolí, kde hrála většinou dobrácké ženy s příjemným a divácky přesvědčivým hlasem. Svým rolím dodávala velkou věrnost a realitu života. Filmografie Marie Blažkové obsahuje na 50 filmových rolí. První z nich byla v němém filmu, kde ztvárnila ženu ředitele Šnábla ve filmu Prach a broky (1926). Následovaly pak role ve zvukových filmech, jako Třetí rota a Osudná chvíle. Za pouhé tři roky, v letech 1938 – 1940, vytvořila v českém filmu 24 rolí, většinou postavy matek a manželek, jako matku v Neporažené armádě (1938), matku Lidušky Staňkové ve filmu Muzikantská Liduška (1940), Ríši Gregora v Pohádce máje (1940), Marty Urbanové ve filmu Dva týdny štěstí (1940), nebo Stáni Jarského ve filmu Muži nestárnou (1942). Hrála i matku studenta (Rudolf Hrušínský) ve filmech Cesta do hlubin študákovy duše a Studujeme za školou. Dovedla se vypořádat i s rolemi hospodyní či bytných, např. ve filmu Lízino štěstí (1939) nebo jako Katynka v dramatu Noční motýl (1941), v komedii Pantáta Bezoušek (1941), či v komedii Valentin Dobrotivý (1942). S Vlastou Burianem se objevila v jeho filmech již v roce 1938, kde ztvárnila v komedii Ducháček to zařídí manželku Václava Trégla paní Rabasovou. Následovaly role s Adinou Mandlovou v komedii U pokladny stál (1939), či Provdám svou ženu (1941) jako Burianova hospodyně Veronika Pospíšilová. V posledním Burianově filmu z období II. sv. války Zlaté dno (1942) si zahrála jeho hospodyni Růženku. Blažkovou připomínají též role v Babičce (1940), v Roztomilém člověku (1941) nebo v komedii Kluci na řece (1944). Po válce si zahrála v dramatu Průlom (1946), ve filmu Pytlákova schovanka (1949), Divá Bára (1949), Němá barikáda (1949), jakož i v poslední své roli ve filmu Slovo dělá ženu (1952).