Gaston Modot

Francouzský herec Gaston Modot účinkoval ve filmech bezmála šedesát let a podle některých zdrojů nastřádal na své konto přes 300 rolí, což je dáno především bohatou participací na krátkých snímcích němé éry. Narodil se v Paříži a pocházel z rodiny architekta, vyrůstal na Montmartru, kde se již v mládí setkával s významnými umělci výtvarného zaměření. Sám se snažil prosadit jako malíř a jako autor výtvarných dekorací k filmům se dostal k práci před kamerou. Pod hlavičkou společnosti Gaumont začal v roce 1909 točit filmy a jen do konce první světové války hrál v desítkách krátkých filmů. Zmínku si zaslouží snímek MATER DOLOROSA (1917) slavného režiséra Abela Gance, spolupracoval i s dalšími významnými filmaři němé éry jako byli Louis Feuillade, Leonce Perret nebo Jean Daurand. Z četnější spolupráce s Marcem de Gastyne připomeňme adaptaci HRABĚTE MONTE CHRISTA (Le comte de Monte Cristo, 1929), velkou roli hrál i v umělecky hodnotném Bernardově historickém filmu ZÁZRAK VLKŮ (Le miracle des loups, 1924). Koncem dvacátých let působil Gaston Modot v Německu, kde hrál například spolu s Marlene Dietrich (LOĎ ZTRACENCŮ – Das Schiff der verlorenen Menschen, 1929). Hned v počátku zvukového filmu natočil Gaston Modot několik titulů, které dnes patří do zlatého fondu světové kinematografie, jedná se například o Buňuelův ZLATÝ VĚK (L´age d´or, 1930) nebo Clairův film POD STŘECHAMI PAŘÍŽE (Sous les toits de Paris, 1930), objevil se také ve francouzské verzi Pabstovy ŽEBRÁCKÉ OPERY (L´opéra des quat´sous, 1931). Z pozdější doby je na místě vzpomenout několikerou spolupráci se slavným Jeanem Renoirem (VELKÁ ILUZE – La grande illusion, 1937; PRAVIDLA HRY – La regle du jeu, 1939). Vedle umělecky hodnotných triumfů francouzské meziválečné kinematografie se pochopitelně ale nevyhnul ani účasti v méně kvalitním melodramatickém či komediálním žánru. Z poválečné Modotovy filmografie opět vynikají práce osvědčených matadorů typu René Claira (MLČETI ZLATO – Le silence est d´or, 1947), znovu pracoval také s Jeanem Renoirem (FRANCOUZSKÝ KANKÁN – The French Cancan, 1954), z režisérů mladší generace to byl Jacques Becker, s nímž Modot natočil například filmy ANTONÍN A ANTONIE (Antoine et Antoinette, 1946) nebo ZLATÁ ČAPKA (La casque d´or, 1951). Pod několik málo filmů se Gaston Modot podepsal i jako scénárista. Poslední položkou v bohaté filmografii Gastona Modota je povídkový film ĎÁBEL A DESATERO (Le diable et les dix commandements, 1962). Gaston Modot zemřel v Paříži 20. února 1970 ve věku 82 let.