Claude Laydu

Původem belgický herec Claude Laydu nemá na svém kontě nijak bohatou filmografii, svou první rolí se ale zapsal do dějin světové kinematografie, později se proslavil v televizním vysílání pro děti. Narodil se v Bruselu, po druhé světové válce odešel do Paříže, kde začal sbírat herecké zkušenosti na divadelních jevištích. Jako veřejnosti málo známou tvář si jej vyhlédl dnes již legendární režisér Robert Bresson pro hlavní roli těžce nemocného mladého kněze ve filmu DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE (Journal d´un curé de campagne, 1951). Tento náročný film vycházející z literární předlohy je dnes řazen do zlatého fondu francouzského filmu a Claude Laydu byl za svou roli v roce 1954 nominován na britskou cenu BAFTA. DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE jen ve Francii viděly více než dva milióny diváků v kinech a Claude Laydu se stal vyhledávaným představitelem mladých mužů na životní křižovatce a začali jej oslovovat přední režiséři. André Cayatte jej například pověřil velkou rolí ve svém slavném justičním dramatu JSME VŠICHNI VRAHOVÉ (Nous sommes tous des assassins, 1952), v další adaptaci osvědčené literární předlohy PÁN BŮH BEZ VÍRY (Le bon Dieu sans confession, 1953) hrál po boku Danielle Darrieux. Za zmínku stojí i nabídky ze zahraničí a s Anthony Quinnem a Sophií Loren hrál v italském historickém velkofilmu ATTILA (Attila, il flagello di Dio, 1954). Naopak, další hlavní role ve Francii zůstaly bez větší odezvy (ZÁKAZ POBYTU – Interdit de séjour, 1954). Claude Laydu se znovu uplatnil i v divadle, hrál například v Čechovových Třech sestrách v divadle Théâtre de l´Alliance Française. Ve Francii točil naposledy koncem padesátých let (DIALOGY KARMELITEK – Le dialogue des carmélites, 1959), poté ale znovu pracoval v Itálii. Z jeho ztvárnění skutečných historických osobností připomeňme postavu dramatika Carla Goldoniho ve východoněmeckém filmu ITALIENISCHES CAPRICCIO (1961), v němž se objevil i Jan Werich a dnes již zapomenutá česká herečka Daniela Smutná. Claudovou partnerkou zde byla Christine Balli, která se pak stala jeho manželkou a nadále byla známá pod jménem Christine Laydu. I když během krátké doby dostal Claude Laydu několik velkých hereckých příležitostí ve filmu, skutečnou slávu mu přinesla až francouzská televizní stanice RTF, která v roce 1962 začala vysílat jeho autorský pořad pro děti DOBROU NOC, DĚTI (Bonne nuit les petits). Spolu s manželkou Christine byl Claude Laydu průvodcem tohoto francouzského „večerníčku“, ale i dabérem jedné z oblíbených postav. Časově neomezená obliba pořadu (a zvláště medvídka Teddyho) vedla k jeho návratům na obrazovku i v následujících dekádách a jméno Claude Laydu tak zůstávalo v povědomí diváků až do devadesátých let. Claude Laydu zemřel v nemocnici v Massy-Palaiseau 29. července 2011 ve věku 84 let.