Lindsay Anderson

Britský divadelní a filmový režisér a esejista, čelní představitel vlny free cinema se narodil v indickém Raj-era, jako syn skotského majora. Za svého studia na Oxfordské univerzitě založil filmové revue Sequence, do kterého mimio jiné přispívali i budoucí velcí filmaři Tony Richardson a Karel Reisz. Také po odchodu ze školy se věnoval psaní kritik např. pro London Times. V roce 1950 formuloval s Richardsonem zásady free cinema, která se zaměřuje spíše na nízkorozpočtovou tvorbu, což byla obrana proti stále komerčnějším počinům britské a hollywoodské kinematografie. Protože byli ovlivněni neorealismem, jde o pohled na svět skrz obyčejné mladé lidi, kteří zde se svými problémy bojují s nechápající konzervativní společnosti. Debutoval krátkým filmem Meet the Pioneers (1948) a již za pět let získal Oscara za dokument o hluchoněmých dětech Thursdays Children. Jeho první celovečerní film Ten sportovní život (1963) vypráví o drsném životě ragbyového hráče a odehrává se v jeho vzpomínkách. Filmem Bílý autobus (1965) začala jeho spolupráce s Miroslavem Ondříčkem. Anderson natočil nejznámější kriticko-satirickou trilogii, kterou zahájil filmem Kdyby… s Malcolmem McDowellem jako Mickem Travisem, protestujícím proti tyranskému školnímu systému. McDowell se dále objevil ve snímku Šťastný to muž! (1973), což byla opět tvrdá kritika, tentokrát vlády, ale i lékařského nebo jaderného výzkumu. Trilogii Anderson uzavřel Nemocnice Britannia (1982). Mimo filmování se v Londýně věnoval režii divadelních her, např. od Johna Osborna. Kromě toho také napsal knihu o svém filmovém bohu Johnu Fordovi. Jemu věnoval také dokument. ačfk