André Cayatte

Cayatte pocházel z jižní Francie, vystudoval práva a literaturu, poté pracoval jako advokát v Toulouse, později přesídlil do Paříže, kde dále provozoval právnickou praxi. Vzápětí se ale uplatnil jako literát, pracoval jako novinář a ve 30. letech začal psát romány (napsal jich celkem šest), napsal také dva scénáře, které na filmové plátno převedli režiséři M. Allegret a J. Grémillon. Již jako spisovatel získal Cayatte věhlas, obdržel Rabelaisovou cenu a v roce 1939 byly jeho dvě knihy ohodnoceny literární cenou Prix Caze. V průběhu druhé světové války se i sám Cayatte prosadil jako režisér. Svůj první film La Fausse Maîtresse (Falešná milenka, 1942) natočil podle stejnojmenného románu H. de Balzaca; hned do svého prvního filmu dokázal získat tehdy nejslavnější francouzskou herečku Danielle Darrieux. Také v dalších letech se Cayatte věnoval filmovým adaptacím francouzské klasické literatury, ale pozornost obracel i ke světovému divadelnímu repertoáru – například film Milenci z Verony (Les amants de Vérone, 1949) podle hry W. Shakespearea. Ve svých dalších filmech Cayatte reflektoval své zkušenosti z právní praxe a točil filmy věnující se aktuálním společenským tématům. Několik jeho filmů bylo uvedeno na festivalech v Cannes a v Benátkách. Za filmy Justice est faite (1950) a Le passage du Rhin (1960) získal Zlatého lva na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, další filmy sbíraly ceny ve Francii, Velkou cenu francouzské kinematografie získal za drama Mourir d'aimer (1971; v hlavní roli Annie Girardot). V jeho filmech hráli nejslavnější herci t doby, v několika snímcích se objevili i známí zpěváci (J. Brel, Ch. Aznavour), v jednom filmu hrál také Anthony Perkins známý z Hitchcockova Psycha. Z Cayattovy pozdější tvorby jsme u nás mohli vidět například politicky motivované drama Není kouře bez ohně (Il n'y pas de furnée sans feu, 1973) s Annie Girardot v hlavní roli; tento snímek byl uveden na mezinárodním festivalu v Berlíně. Ze 70. let pak pochází také dva vynikajicí filmy s podobnou tématikou Verdikt (Verdict, 1973) a Prožít si své peklo (À chacun son enfer, 1977); v prvním zazářili Jean Gabin a Sophia Loren, ve druhém podala životní výkon Annie Girardot. Ta byla také hvězdou posledního Cayattova filmu Láska s otazníkem (L'amour en question, 1978). Poté Cayatte točil již jen pro televizi a svou tvůrčí činnost ukončil v roce 1983, načež odešel do soukromí. Zdržoval se často v Toulouse, kde začínal, a zemřel v Paříži 6. února 1989 krátce po svých osmdesátých narozeninách. André Cayatte se v brzkém mládí prosadil jako spisovatel (první kniha mu vyšla ještě za studií v jeho osmnácti letech), jeho první režijní pokusy v podobě adaptací klasických děl byly sázkou na jistotu, ale skutečný úspěch se dostavil až s filmy, v nichž zúročil své vlastní zkušenosti z doby, kdy působil jako právník. Ačkoli byl Cayatte úspěšným spisovatelem, jen zřídka byl u svých filmů samostatným autorem scénáře, většinou své síly spojil s někým dalším. Vrchol Cayattovy tvorby spadá až do závěru jeho filmařské kariéry, kdy vytvořil několik mimořádně kvalitních justičních dramat, v nichž své mimořádné herecké schopnosti dokázala Annie Girardot.