Emma Gramatica

Emma Gramatica patřila po několik desetiletí k největším osobnostem italského divadelního herectví, v závěrečné fázi své kariéry se výrazným způsobem prosadila i ve filmu. Emma pocházela z divadelnické rodiny a narodila se v severní Itálii ve městě Fidenza. Začátky na jevišti měla značně ztížené; zatímco její starší sestra Irma Gramatica (1870-1962) měla plnou podporu rodičů, Emmu od herectví zrazovali s tím, že nemá dostatek talentu. Emma se však své touhy po divadle nevzdala a vlastní pílí a soukromým studiem se pečlivě připravila na dráhu divadelní herečky a brzy významem svou starší sestru předčila. Nejmladší sestra Anna Gramatica, později provdaná Capodaglio (1879-1961), byla též herečkou, spíše jen ale těžila ze slávy svých starších sester. Jevištní aktivity Emmy Gramaticy se datují zhruba od počátku 20. století, stejně jako sestru Irmu ji značně ovlivnila významná divadelní herečka Eleonora Duse (1858-1924). Emma Gramatica zazářila v řadě velkých postav světového i domácího repertoáru, stejně jako Irma proslula svou interpretací Ibsenovy Nory, zaujala také v Shakespearově dramatu Caesar a Kleopatra, výrazným způsobem se podílela na uvádění her soudobých francouzských autorů, v letech 1906-1909 slavila úspěch v představení Svatební pochod od Henryho Batailla, italskému publiku přiblížila také tvorbu G. B. Shawa. Od roku 1916 vedla vlastní divadelní společnost a kromě Itálie vystupovala i v dalších evropských zemích (Francie, Španělsko, Německo). Stejně jako její sestry Irma a Anna, tak i Emma vzala na milost filmové médium až s příchodem zvuku, protože teprve zvukový film mohl plně zhodnotit jejich herecký projev. Jestliže Emma byla z trojice sester Gramaticových nejvýznamnější divadelní herečkou, totéž se týká i její filmové kariéry a během třiceti let natočila bezmála třicet filmů. Jejím debutem byla titulní role ve filmu STARÁ DÁMA (La vecchia signora, 1932) významného režiséra Amleta Palermiho, který ji pak ke spolupráci přizval ještě dvakrát. Další titulní role v dramatickém žánru jí nabídli režiséři Guido Brignone (MARCELLA, 1937) nebo Mario Bonnard (JEANNE DORÉ, 1938). Není nijak překvapivé, že před kamerou se Emma Gramatica setkala i se svými sestrami, zvláště si pozornost zaslouží adaptace tehdy populární literární předlohy SESTRY MATERASSIOVY (Sorelle Materassi, 1942), kde vytvořila ústřední sourozenecký pár se sestrou Irmou, častěji ale hrála s mladší sestrou Annou. Velkou hereckou příležitost dostala od Vittoria de Sicy v pohádkově laděném filmu ZÁZRAK V MILÁNĚ (Il miracolo in Milano, 1951), kde hrála starou Lolottu, jež se ujme malého hlavního hrdiny. Poslední nabídky k filmování přišly od režiséra Carmine Gallona, hrála v jeho komedii DON CAMILLO MONSIGNOR, ALE NE MOC (Don Camillo Monsignore… ma non troppo, 1961), úplně naposledy se objevila jako stará abatyše v historickém životopisném titulu JEPTIŠKA Z MONZY (La monaca di Monza, 1962). Emma Gramatica zemřela v Římě 8. listopadu 1965 ve věku 91 let a spolu se sestrou Irmou je pohřbena v toskánském městě Signa.