Ermete Zacconi

Jako divadelní herec patřil Ermete Zacconi již koncem 19. století k nejvýznamnějším italským umělcům, ve velmi pokročilém věku ale mnohem později obstál i v několika velkých filmových rolích. Narodil se v městečku Montecchio Emilia v severní Itálii a pocházel z herecké rodiny, což také předurčilo jeho celoživotní poslání divadelního herce. Na jevišti stál poprvé v roce 1873 pod vedením svého otce, první velký úspěch na něj čekal v Miláně v roce 1881 ve hře Píseň písní. Tehdy již na jevišti směřoval k hlavním rolím a stal se představitelem přesvědčivého realismu a naturalismu italského divadla druhé poloviny 19. století. Od roku 1897 vedl Ermete Zacconi vlastní divadelní společnost, s níž uspořádal úspěšná turné nejen po evropských zemích, ale také v severní Africe nebo Latinské Americe. Ženský prvek v jeho společnosti reprezentovala Ines Cristina (1875-1955), která taktéž pocházela z herecké rodiny. Později se stala Ermetovou manželkou a nadále je známá jako Ines Zacconi. Ermete Zacconi mezitím sklízel úspěchy v různorodém repertoáru, hrála Shakespeara, Goldoniho, Musseta, Ibsena nebo Tolstého. Životní výkony podal především v Shakespearových dramatech Král Lear a Othello, v Ibsenově Přízracích a také v italské hře Kardinál Lambertini, která v letech 1905-1923 dosáhla tisícovky repríz. Již jako vyzrálý herec byl Zacconi osloven i filmaři, v němé éře to byly především adaptace divadelních her. Jeho debutem byl němý film OTEC (Padre, 1912), natočený na motivy stejnojmenné divadelní hry Augusta Strindberga. Hlavní role pak Zacconi odehrál ještě v několika dalších titulech němé éry, spolu s manželkou Ines se objevil v adaptaci již zmíněného Ibsenova dramatu PŘÍZRAKY (Gli spettri, 1918). Jeho doménou ale v této době zůstávalo nadále především divadlo a dalším nabídkám k filmování se vyhýbal. Když dosáhl osmdesáti let a ukončil divadelní kariéru, objevili jej znovu filmaři. Titulní roli pozdějšího papeže Benedikta XIV. hrál v historickém filmu KARDINÁL LAMBERTINI (Il cardinale Lambertini, 1934) natočeném podle divadelní hry Alfreda Testoniho, v níž mnohem dříve exceloval Zacconi i na jevišti. Francouzský režisér Jean Epstein mu svěřil hlavní roli ve filmu SRDCE ŽEBRÁKŮ (Le coeur des gueux/Cuor di vagabondo, 1934) natočeném souběžně ve francouzské a italské verzi. Dalšího papeže, tentokrát Klementa VII., hrál ve francouzském historickém velkofilmu PERLY Z KORUNY (Les perles de la couronne, 1937) slavného režiséra Sachi Guitryho. Velkou příležitostí byla role antického filozofa Sokrata v dramatu SOUD SE SOKRATEM A JEHO SMRT (Processo e morte di Socrate, 1939), které ovšem příliš doslovně kopírovalo divadelní předlohu a navíc bylo natočeno technicky nepříliš dokonale. Další historický film DON BUONAPARTE (1941), opět podle divadelní předlohy a opět s titulní rolí pro Zacconiho, sice nepřesáhl dobový průměr tehdejší italské kinematografie, nicméně Ermete Zacconi za něj získal Volpiho pohár pro nejlepšího herce na festivalu v Benátkách. Jeho filmografii uzavírá dvoudílný francouzský přepis slavného Dumasova románu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1943), v níž hrál starého abbé Fariu, spoluvězně titulního hrdiny. Ermete Zacconi zemřel ve Viareggio v Toskánsku 14. října 1948 ve věku 91 let.