Ruggero Ruggeri

Ruggero Ruggeri byl významnou osobností italského divadla první poloviny 20. století, závěr své kariéry věnoval i spolupráci s filmem a díky několika velkým filmovým rolím zůstává dodnes v povědomí nejen italských diváků. Pocházel z přímořského letoviska Fano ve střední Itálii a narodil se do solidní středostavovské rodiny, jeho otec byl profesorem literatury. Ruggero studoval ve Florencii a v Bologni, po úmrtí otce se ale rozhodl pro divadlo a na jevišti stál již v roce 1888. Nejprve prošel průpravou v menší divadelní společnosti, o několik let později jej angažoval do svého souboru významný herec Ermete Novelli, kde se brzy vypracoval v představitele hlavních rolí. V roce 1900 nastoupil do divadelní společnosti Talli-Gramatica, kde vytvořil řadu zásadních postav italského i světového repertoáru, obsáhl díla nejslavnějších autorů jako byli Shakespeare, Wilde, z italských dramatiků hlavně Pirandello (V rukavičkách, Jindřich IV., Šest postav hledá autora). Počátkem první světové války navázal první kontakty s filmem, natočil několik krátkých titulů, později ztvárnil titulní roli ve filmovém zpracování Shakespearova dramatu HAMLET (Amleto, 1917). Později ještě hrál v několika němých filmech, ale jako divadelní herec našel uplatnění před kamerou především až po příchodu zvuku. Mezitím v letech 1926-1929 pobýval v Paříži, po návratu do Itálie hrál ve společnosti Paoly Borboni. Ve třicátých letech hrál hlavní role ve filmech slavných režisérů jako byli C. L. Bragaglia (TEN STARÝ TULÁK - Quella vecchia canaglia, 1934) nebo G. Alessandrini (VDOVA - La vedova, 1939). Točil také ve Francii, jako titulní hrdina filmu OTEC LEBONNARD (Le pere Lebonnard, 1939) usměrňoval rozkoly v rodině. Oblékl na sebe i historický kostým, nejprve hrál kardinála Federiga Borromea v dramatu SNOUBENCI (I promessi sposi, 1941), hlavní roli císaře Napoleona ztvárnil ve filmu NAPOLEON I. (Sant'Elena, piccola isola, 1943). Po válce odehrál ještě několik menší rolí, spolupráci s filmem završil úspěšnými komediemi DON CAMILLO (1951) a NÁVRAT DONA CAMILLA (Il ritorno di Don Camillo, 1953), v nichž jeho hlasem promlouval Ježíš Kristus. Ještě po válce byl aktivní i v divadle, kde začal spolupracovat s mladými nadějnými režiséry jako byl například Luchino Visconti. Ve svých osmdesáti letech absolvoval poslední turné a v Paříži a Londýně oslnil svými kreacemi opět v Pirandellových hrách. Ruggeriho význam spočívá především v jeho přínosu italskému divadlu. Divadelní herectví dokázal oprostit od teatrálního projevu a stál u základů italského moderního divadla založeném na přirozenějším hraní. Ruggero Ruggeri zemřel v Miláně 20. července 1953 ve věku 81 let.