Malý svět Dona Camilla

Nacházíme se kdesi v severní Itálii v místě zvané Pádská nížina. Náš příběh začíná ve vesnici, kde se dějou věci, které by se snad nikde jinde nemohly stát. Prudce se vybuchují politické vášně, kde argumenty jsou často doprovázeny pěstmi, ale lidé zde stále zůstávají lidmi. Tak nějak obdobně zní úvodní slogan k filmu. Je těsně po válce, té druhé světové, a ve volbách Rudí získali většinu. Vesnice je rozdělena na dva nesmiřitelné tábory. Oboum táborům dominují dvě významné a velice důležité postavy. Místní farář Don Camilo a vůdce místních komunistů Giusepe Botazzi zdejšími lidmi přezdívaný Peppone. Oba nejdou pro ránu daleko. V příbězích se postupně seznámíme s celou řadou zdejších svérázných postav a postaviček jako je starší paní Kristína (bývalá učitelka, milovnice bývalého krále a všemi lidmi uctívaná a respektovaná), jediný představitel opozice v obecním zastupitelstvu – advokát Sciotti, mladá slečna z farmářské a velice bohaté rodiny Fillotiů Gina, která se právě vrací ze studií z internátu, mladý komunista Mariolino, který si pomýšlí na Ginu, Brusko ze Spálenky a mnohé další postavy. Don Camilo těžce nese výhru komunistů v místních volbách a často rozmlouvá s Ježíšem Kristem, který je připoután ke kříži a ten mu odpovídá a radí. Peppone pochází z chudých poměrů, jako celá řada zdejších komunistů. Je jim nadáváno do „nevzdělanců a hlupáků“, je to trochu nefér, protože neměli čas studovat a celé dny se dřeli na polích. Peppone i Camilo se navzájem znají už od nepaměti. Spolu odešli do války, spolu bojovali a spolu se vrátili zpět. Stále spolu a stále proti sobě. Celý film je složen z různých drobných příběhů, které hýbají a ovlivňují život ve vesnici. Pepponeovi se narodí syn z čehož jeho hlavní rival Camilo má velkou radost. Camilo měl vždy radost, když jeho protivníci prožívali obdobné štěstí. Pepponeova žena po narození dítěte přijde do kostela a žádá jeho pokřtění. Jako jméno vybrali Libero Antonio Lenin. S tímto požadavkem jí Camilo ihned vykazuje z kostela. Po osobní výměně názorů s Pepponem, kdy argumenty byly doprovázeny pěstmi je synek pokřtěn jménem Libero Antonio Camilo Lenin. Jednou v noci začne hořet jedna polorozpadlá místní tvrz. Logicky vzato, jen hromada kamene, tedy nic, co by tam mohlo hořet. Při požáru se seběhne celá vesnice a chystá se hasit. Don Camilo i Peppone se před požárem hádají a Peppone Camillovi rozmlouvá přiblížit se k požáru. Dojde k obrovskému výbuchu. Peppone Camillovi poté přizná, že tam měl tajně schovanou munici, suvenýry z války přichystané k třídnímu boji. Camilo mu odpoví, že to moc dobře ví a že předtím, než tu tvrz podpálil udělal v munici revizi a dal Pepponovi radu, ať se on a jeho věrní vyhýbají kostelu obloukem. Hlavním momentem našeho příběhu je vybudování místního Lidového domu. Camillovi vrtá hlavou, kde na tento jistě ušlechtilý čin zdejší komunisté chtějí vzít peníze. Nakonec na to přijde. Ke konci války se záhadně z jednoho konvoje ztratil zlatý poklad. Peponnea začne vydírat a ihned získá část obnosu pro vybudování místního parku pro děti. I když se ve vesnici provádějí dvě velké stavby najednou nezajistí to dostatek práce všem. Místní farmáři odmítají zaměstnávat více lidí a odmítají platit více peněz do obecního rozpočtu. To má za následek všeobecnou stávku. Dobytek trpí a je nepodojen, na polích nikdo nepracuje. Když už stávka trvá několikátý den Camilo opět zasahuje a ke spolupráci přinutí i Pepponeho. A přes noc v největším zdejším statku nenápadně se postarají o zvířectvo. Stávka časem končí, ale i přesto dorazí posila stávkujícím z města. Vesnice o jejich pomoc už nestojí a tak se usadí v jedné místní kavárně. Vyprovokují k rvačce kolem projíždějícího Dona Camila a ten jich v boji vyřadí 15. Komunisté si na Camilla stěžují až na biskupství. V příběhu rovněž prožíváme skoro tragédii jako je Romeo a Julie od Shakespeara. Gina a Mariolino jsou do sebe zamilování. Sice každý z nich a hlavně rodiny jinak politicky orientování. Mariolino pochází z velice chudé usedlosti zvané Spálenice a Gina z usedlosti Filottiů. Obě usedlosti mezi sebou sousedí. Ještě před válkou obě znepřátelené rodiny mezi sebou postavili vysokou zeď a předmětem sporů se stávají maličkosti. Mladému páru ani jedna z rodin nepřeje a oba jsou doma vystavování fyzickým trestům. Rozhodují se, že spáchají sebevraždu. Camilo i Peppone včas zasahují a donutí obě rodiny, aby páru požehnali. Svatba je spojena s dalšími velkými oslavami a to otevřením obecního parku i otevřením lidového domu. Ke slávám je přítomen i biskup. Opět v noci dojde mezi místními obyvateli k politickým šarvátkám a Camilo při nich nesmí chybět. Camilo je za svoji účast ve rvačkách biskupstvím potrestán a musí vesnici Brescello opustit. Vesničanům Peppone zakáže se s odjíždějícím Camillem rozloučit. Ti tak učiní na nádraží ve vedlejším městě. Peppone a jeho věrní na další stanici dál. Vojtěch Červenka