Margit Symo

Jako nejlepší tanečnice byla vybrána roku 1936 pro vedlejší roli v ZIGEUNERBLUT. A jako tanečnice a zpěvačka prodávala svůj talent i v následujících letech. Roku 1940 přišel do kin DER POSTMEISTER. Měl být odpovědí na česko-rakouský film EXTASE. V době, kdy Margit Symo podepisovala smlouvu, byla ve scénáři scéna, kde se v průběhu tance svléká donaha. Samozřejmě vše v doprovodu tzv. „stmívačky“, kdy v závěru scény je již tma. Nakonec zasáhla cenzura a erotika byla odsunuta doslova a do písmene na vedlejší kolej (film se natáčel přes zimu 1939/40 v provizorních ateliérech na nádraží Klein-Schwechat, dnes Kaiserebersdorf). Ve filmu je stále znát tehdejší německo - sovětské přátelství. Film šel do kin v dubnu 1940, po útoku na Sovětský Svaz byl v Říši zakázán. V 9. sekundě sedí Margit na klíně Heinricha Georgeho, otce pozdějšího komisaře Horsta Schimanskiho. Osobně myslím, že zde na sebe Margit Symo strhla nezaslouženou pozornost. Divoká a prostořeká? Ano. Filmu více dala Hilde Krahl, což je éterická černovláska, se kterou se Margit na začátku scény hádá. Hilde Krahl byla po dědečkovi Češka (rozená Kolačná, i s těmi háčky a čárkami). Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=21lylnHN1Ps Margit Symo nebyla nijak prvotřídní herečkou, měla však neuvěřitelné štěstí na filmové partnery. Vedle ní se vystřídali např. Hans Moser v EINMAL DER LIEBE HERRGOTT SEIN, dále Emil Jannings v ALTES HERZ WIRD WIEDER JUNG, Viktor de Kowa v DIE SACHE MIT STYX a další. Její filmovou kariéru udusila právě orientace na tanec a zpěv. V roce 1943 měla herečka 30 let. V tomto věku se před kameru tlačily její mladší a pružnější kolegyně. Po válce zvládla natočit komedie ICH DENKE OFT AN PIROSCHKA, či DER TOLLE BOMBERG. Po vlně poválečných komedií, kdy se svět chtěl bavit, přišla vlna vážných filmů a dramat, kde pro herečku jejího zaměření (tanec, zpěv, komedie, revue) nebylo místa. Odešla do Švédska, byla provdána za skladatele Willy Mattese. Herečka Eva Mattes je její dcerou. U dcery v Mnichově také skonala a je pohřbena na mnichovském Nordfriedhofu. Rozloučíme se její deskou WENN DU NICHT WILLST z roku 1942 (Odeon 26553), kde zpívá: „Jede Liebe geht einmal zu Ende ... “, tedy: „Každá láska jednou skončí ...“ Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=IgBthyS1fjs