Richard Pottier

Francouzský režisér Richard Pottier, vlastním jménem Ernst Deutsch, natočil bezmála čtyřicet filmů, většina z nich je dnes již méně známá, ve své době ale slavil úspěchy u diváků, často i u kritiky. Pocházel z Rakouska-Uherska, dostupné prameny jsou jednotné v datu narození, liší se ale v místě – narodil se buď v Budapešti nebo Štýrském Hradci. Původně studoval medicínu, studium ale nedokončil a koncem dvacátých let odešel do Německa, kde se chtěl věnovat práci pro film. Jako asistent režie se například podílel na slavném MODRÉM ANDĚLOVI (Der blaue Engel, 1930) režiséra Josefa von Sternberga. Počátkem třicátých let byl Pottier pozván do Francie, kde se díky znalosti němčiny podílel na pořizování vícejazyčných verzí francouzských filmů, tehdy také přijal umělecký pseudonym Richard Pottier. Netrvalo dlouho a dostal se i k samostatné režii a jeho debutem byla nenáročná komedie KDYBYCH BYL ŠÉFEM (Si j'étais le patron, 1934) s populárním Fernandem Graveyem v hlavní roli. Umělecky nijak významná, ale pozornost zasluhující byla hned další komedie VZÁCNÝ PTÁK (Un oiseau rare, 1935) natočená podle Kästnerova románu Tři muži ve sněhu a ve stejné době natočená i v Československu (v této francouzské verzi hrál hlavní roli někdejší významný herec němé éry Max Dearly). Podobně tak film FANFÁRA LÁSKY (Fanfare d΄amour, 1936) se stal později předlohou ke slavné americké komedii NĚKDO TO RÁD HORKÉ. Pottierova tvorba třicátých let jinak nepřesahovala dobový průměr, více pozornosti mu přinesly filmy pořízené v době německé okupace Francie. Z tehdejší produkce vybočuje příběh staré vraždy s dusivou atmosférou VLČÍ FARMA (La ferme aux loups, 1943), v němž se k první větší roli dostala pozdější hvězda Martine Carol. Velkým úspěchem byly i dva kriminální příběhy s komisařem Maigretem KOMISAŘ MAIGRET ZASAHUJE (Picpuc, 1943) a SKLEPY V HOTELU MAJESTIC (Les caves du Majestic, 1945) v hlavní roli s Albertem Prejéanem. Druhý jmenovaný film vznikal poměrně dlouho kvůli uvěznění scénáristy Charlese Spaaka a premiéru měl až rok po skončení války. Ani po válce neslevil Pottier ze svých aktivit a především popularita zpěváka Tina Rossiho způsobila mimořádný komerční úspěch melodramatického příběhu OSUDY (Destins, 1946), který v kinech vidělo více než čtyři a půl miliónu diváků. Podobně úspěšný byl i film ZÁVRATĚ (Vertiges, 1947). Standardní příběh milostného trojúhelníku BARRY (1949) byl oživen bernardýnem v jedné z hlavních rolí a do biografů opět zavítaly více než čtyři milióny diváků. Pottier využil také stoupající Martine Carol a natočil s ní jeden z romantických příběhů o krásné šlechtičně ROZKOŠNÁ CAROLINE (Caroline chérie, 1951). Ke spolupráci zval i zahraniční hvězdy, například italskou Isu Mirandu (DOBRODRUŽSTVÍ ZAČNE ZÍTRA - L'aventure commence demain, 1947) nebo španělskou herečku Carmen Sevillu (CÍSAŘSKÉ FIALKY – Violetas imperiales, 1952). Jako druhý režisér se Pottier podílel i na mezinárodních koprodukčních projektech (například italská verze ŽELEZNÉ MASKY – Il prigioniero del re, 1954, nebo biblický velkofilm DAVID A GOLIÁŠ – David e Golia, 1960). Z dalších samostatných Pottierových prací vynikají muzikálově laděné filmy ZPĚVÁK Z MEXIKA (Le chanteur de Mexico, 1956) nebo TABARIN (1957), které opět zaznamenaly zvýšený divácký zájem. Po několikaleté přestávce se Pottier znovu pokusil prorazit s detektivkou POSLEDNÍ BANDA (Dernier tiercé, 1964), která však neměla prakticky žádný ohlas. V šedesáti letech tak Richard Pottier uzavřel svou práci pro francouzskou kinematografii a nadále žil v soukromí. Zemřel 2. listopadu 1994 v Le Plessis-Bouchard ve věku 88 let.