Ella Šárková

Ella Šárková, rodným jménem Eliška Lišková, pocházela z Prahy, její otec byl úspěšným obchodníkem. Eliška od dětství aktivně sportovala, zatímco vzdělání nepřikládala velký význam a nedokončila ani reálku. Hrála ale také na klavír a později získala i odbornou pěveckou průpravu u známých osobností. Počátkem třicátých let se provdala, jejím manželem se stal houslista a dirigent Lola Šárka. Vstup do velkého světa umění byl u Elly Šárkové souhrou náhod, přičemž mezi její přednosti patřil mimořádně sličný zjev a díky sportu pohybové předpoklady. Když Voskovec s Werichem hledali hlavní představitelku pro film PUDR A BENZIN (1931), režisér Karel Dostal jim doporučil právě Šárkovou, s níž se seznámil v lázních na Slovensku. Roli získala a v průběhu natáčení se jí dostalo pěveckého školení u známých osobností. Zároveň se svým prvním filmem získala i první divadelní angažmá – začínala v kabaretu Červené eso (1931-1932), vzápětí se ale stala úspěšnou operetní subretou. V krátkém sledu vystřídala v Praze Švandovo divadlo (1932-1933) a Malou operetu (1933-1934), mezinárodní věhlas jí pak přineslo účinkování ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1934-1935), s nímž absolvovala pohostinská představení ve Vídni. Poté se vrátila do Prahy a účinkovala v Rokoku (1935-1936) a v Novém divadle (1936-1937), na šest let pak zakotvila ve Velké operetě (1937-1943). Za okupace hrála v Divadle Oldřicha Nového (1943-1944), po uzavření divadel na sklonku války zůstala bez angažmá. Po osvobození hrála Ella Šárková v Uranii (1945-1946), pak se vrátila na jeviště Divadla Oldřicha Nového (1947-1949), které však po komunistickém převratu ukončilo svou činnost a Šárková načas opustila aktivní činnost. V roce 1953 se vrátila před diváky jako sólistka pražské Alhambry, účinkovala také v kabaretu U Fleků, o čtyři roky později pak definitivně jevištní hraní ukončila (1957). Z operetní dráhy Elly Šárkové se sluší připomenout četné vystupování v dílech Franze Lehára (Veselá vdova, Paganini, Giuditta), ve Frimlově Rose Marie postupně vystřídala všechny tři hlavní role. Nahrávky jejího pěveckého projevu byly pořízeny na řadu gramofonových desek. Uvedený debut Elly Šárkové zaznamenal značný úspěch a začínající herečka dostala hned v následujícím roce další dvě filmové role (ZLATÉ PTÁČE, 1932; PEPINA REJHOLCOVÁ, 1932). V několika dalších filmech pak hrála typově podobné postavy tanečnic nebo modelek, k nimž měla pohybové vlohy, málokdy ale dostala příležitost v kvalitním snímku. Ve druhé polovině třicátých let hrála služky v komedii DŮVOD K ROZVODU (1937) a ve filmové adaptaci Jiráskovy LUCERNY (1938), z rolí manželek stojí za zmínku úloha ženy advokáta ve filmu SOBOTA (1944). V prvorepublikovém a protektorátním filmu odehrála Šárková bezmála dvacet filmových rolí (počítaje v to i krátké filmy), ale po druhé světové válce pro ni stejně jako pro řadu jiných osobností operetního žánru náhle nebylo místo. Několik nevelkých příležitostí dostala v životopisných historických filmech režiséra Václava Kršky (HOUSLE A SEN, 1946; MLADÁ LÉTA, 1952; Z MÉHO ŽIVOTA, 1955), jinak ale její filmová kariéra prakticky skončila, zvláště poté, co koncem padesátých let uzavřela i svoji jevištní dráhu. V sedmdesátých letech dostala ještě několik nabídek z televize (ALFONS KARÁSEK V LÁZNÍCH, 1971; TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975). Posledním vystoupením Elly Šárkové ve filmu byla epizodní rolička v hořké komedii FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE (1983). Ella Šárková zemřela v Praze 26. října 1991 ve věku 85 let.