Housle a sen

Postavou bloudící v lijáku Vídní není nikdo jiný než český houslový virtuos Josef Slavík. V horečce se mu v hlavě v příšerném tempu střídá vzpomínka za vzpomínkou a jako střepy se mu vrývají do zmučené duše. Ponížení plynoucí z jeho prostého (českého) původu, uznání od Boha i ďábla, romantické hudební kompozice Paganiniho, divoké přátelství s neméně nadaným Chopinem, ztroskotavší na sporu o fatálně krásnou ženu, šlechtičnu Annu Zásmuckou. Úspěch a prohry. Hudba, její síla a přitažlivost a zároveň strašná touha utéct navždycky z jejích spárů. Vzpomínky nikam nevedou, stejně jako život sám. A hudba neumlká. Ani ve smrti… Spisovatel, scenárista a režisér Václav Krška byl pozoruhodným solitérem české kinematografie. Jeho režijní rukopis je natolik výrazný, že jej ve většině jeho snímků poznáte okamžitě. Housle a sen je asi jeho nejradikálnější kompozicí. Film postrádá pevnou dějovou linku a způsobem vyjadřování se blíží spíše filmové eseji než klasickému, kostýmnímu životopisnému dramatu. Kamera Ferdinanda Pečenky navozuje snovou, halucinogenní atmosféru nezvyklými úhly a divokými nájezdy přecházejícími v rotace, používá dvojexpozic, světelných kontrastů a ve spojení s asociativním střihem, vycházejícím z předválečné světové avantgardy a sovětské montážní školy, ji lze považovat za vrchol české kameramanské práce své doby. A pak je tu hudba, která byla ve většině soudobých československých filmů vnímána jen jako příhodná kulisa bez větších vztahů k vyprávění. Krška ji povyšuje na důležitý narativní prvek, jenž dominuje v přechodech mezi jednotlivými sekvencemi a kterým lze dokonce převzít první hlas polyfonie filmového vyprávění. Spojení hudby a vizuálu tvoří strhující filmovou skladbu, díky níž můžeme Kršku považovat za průkopníka světového významu. S tím souvisí i rozpačité přijetí filmu - publikum ho nepřijalo, neporozumělo mu. Recenze se jen hemží (oprávněnými) výtkami vůči přespříliš exaltovanému herectví Jaromíra Spala, popřípadě k celkově přílišné exaltovanosti výsledného tvaru. Jako by nikdo nevnímal, že zřejmým podkladem pro vznik celého snímku je romantická estetika, že jde o romantickou filmovou skladbu, vyjadřující se jazykem a v intencích Goetha, Byrona, Mickiewicze… Aleš Říman Letní filmová škola 2011