Jaromír Spal

Jaromír Spal se narodil v Novém Strašecí nedaleko Prahy, později se ale rodina přestěhovala do východních Čech a svá gymnaziální studia si Spal odbyl v Chrudimi. Již tehdy také začal hrát, účinkoval ve studentském divadelním souboru. Po maturitě odešel studovat do Prahy práva, ale po několika semestrech přešel na Státní konzervatoř. Jako student dramatického oddělení konzervatoře zároveň účinkoval na divadelní scéně ve Smetanově muzeu pod vedením Jindřicha Honzla. Již v té době zaujal svým zjevem a také bezprostředním hereckým projevem, vynikl například v představení Hadrián z Římsů. Po dokončení konzervatoře přijal angažmá v Nezávislém divadle, kde hrál v představeních Ulička odvahy, Bělouši nebo Rajská zahrádka. V roce 1943 byl přizván k hostování v Národním divadle a s Karlem Högerem alternoval hlavní roli v lyrické hře Léto. V letech 1944-1945 byl členem hereckého souboru Vinohradského divadla, po válce vystřídal angažmá v divadle D 34 (1945-1946), Činohře 5. května (1946-1948), potom znovu hrál v Národním divadle (1948-1951), krátce působil v Divadle státního filmu (1951-1952), natrvalo nakonec zakotvil v Městských divadlech pražských (1952-1980). V mládí měl Jaromír Spal všechny dispozice k postavám lyrických milovníků, kromě fyzického zjevu disponoval také melodickým hlasem a vysokou pohybovou kulturou. V pozdějších letech přešel od rozervaného patosu k civilnímu pojetí, prosadil se i v konverzační komice. Počátky na divadelních prknech byly u Jaromíra Spala provázeny i vstupem na filmové plátno. Objevil jej slavný tvůrce kvalitních uměleckých počinů, režisér J. A. Holman, který mu dal velkou roli v melodramaticky zabarveném snímku BLÁHOVÝ SEN (1943) po boku hvězdné Nataši Gollové. V rámci protektorátního filmu si pak zahrál ještě menší roli v lyrickém snímku JARNÍ PÍSEŇ (1944), velké příležitosti na něj čekaly po osvobození. V životopisném filmu o osudech houslisty Josefa Slavíka režiséra Václava Kršky dostal hlavní roli (HOUSLE A SEN, 1946). Podobnou roli citlivého mladíka si pak vyzkoušel i ve filmu TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (1947) režiséra Jiřího Krejčíka. Na přelomu 40. a 50. let Jaromír Spal spolupracoval znovu s Václavem Krškou, ale větších příležitostí se již nedočkal, rozměrově menší postavy hrál například v životopisných filmech MIKOLÁŠ ALEŠ (1951) nebo Z MÉHO ŽIVOTA (1955). V následujících letech hrál Jaromír Spal v řadě dalších filmů, například v roce 1952 natočil čtyři tituly, ale rozměrné úkoly, jakými byl pověřen těsně po válce, se mu již vyhýbaly. Ještě v padesátých letech vytvářel vedlejší role v dnes již zapomenutých filmech, postupem doby se ale dostal k úlohám epizodního rázu, zaznamenat jsme jej mohli například jako předsedu soudu v komedii KDO CHCE ZABÍT JESSII? (1966). Větší a z hlediska diváka známější roli otce hlavního hrdiny odehrál v nadčasové pohádkové komedii DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971). V dalších letech pak dostal již jen nevýznamné role důstojníků bezpečnosti v průměrných kriminálních filmech. Již od roku 1942 pracoval Jaromír Spal také pro rozhlas, kde se prosadil jako recitátor, ale i v rozhlasových hrách, v pozdější době jeho hlas doprovázel také řadu dokumentárních filmů. Navázal také spolupráci s televizí, i když v tomto médiu se nijak výrazně nerealizoval, ale objevil se v inscenacích jako SMRT POČESTNÉ PANÍ (1969) nebo VE VĚCI J. R. OPPENHEIMERA (1979). Vidět jej bylo v seriálech SŇATKY Z ROZUMU (1968) nebo TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975). Od 60. let nacházel Jaromír Spal uplatnění také v dabingu. Jaromír Spal zemřel 22. března 1981 v Praze ve věku 64 let.