Ivan Mistrík

Ivan Mistrík pocházel z Bratislavy, za války ale žil s rodiči na venkově. Po válce se zúčastnil konkurzu do rozhlasu, kde pak po roce 1946 hrál v dětských úlohách. V letech 1949-1951 studoval na konzervatoři, studium ale nedokončil a nastoupil do Dedinského divadla v Bratislavě (1951-1952), poté hrál ve Zvolenu (1952-1953), pak se vrátil do Bratislavy a působil na Nové scéně (1953-1966). V letech 1966-1982 byl pak členem činohry Slovenského národního divadla. Na divadle ztvárnil Mistrík řadu hlavních rolí v klasickém i moderním repertoáru. V roce 1977 byl Mistrík jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1981 pak obdržel divadelní Cenu Andreja Bagara. Nesporný herecký talent a mimořádně fotogenický zjev mladého Ivana Mistríka využil pochopitelně film a televize a od počátku 50. let hrál v několika snímcích, například ve válečném dramatu Kapitán Dabač (1959) spolu s L. Chudíkem. Výraznější popularity dosáhl pak na přelomu 50. a 60. let, kdy jej do svých filmů začali obsazovat také čeští režiséři. Hlavní role pak Ivan Mistrík hrál v kvalitních dramatech Vyšší princip (1959) nebo Romeo, Julie a tma (1960), viděli jsme jej také v dalším válečném dramatu Smrt si říká Engelchen (1964). Později se pak soustředil na práci v divadle, nadále nicméně hrál v řadě slovenských televizních inscenací. V českých filmech se objevoval již jen sporadicky a v menších rolích (Indiáni z Větrova, 1979; Něco je ve vzduchu, 1980). Ivan Mistrík byl dvakrát ženatý a měl tři syny. Od 70. let trpěl sklonem k alkoholismu, což pak vedlo k několika pokusům o sebevraždu, poslední z nich byl úspěšný – Ivan Mistrík se zastřelil 8. června 1982 ve věku 46 let.