Martin Böttcher

Přezdívky Michael Thomas, či Renardo. Aranžér, dirigent a hudební skladatel. Pochází z hudební rodiny „za zenitem“, což jsou jeho vlastní slova. Pradědeček se živil hudbou profesionálně, byl dvorním kapelníkem ve Výmaru. Zbytek rodiny měl různá občanská povolání a hudbu považoval spíše za koníčka, či příjemné zpestření společenských setkání. Tak to bylo i v případě jeho matky, která se „vdávala“ s klavírem. Byl to první nástroj, který v dětství zvládl, druhým byl knipl letadla, i když tady si prameny protiřečí. Německu byly nesmírně populární tv seriál DAS KRIMINALMUSEUM. V letech 1963 až 1970 bylo natočeno 41 dílů. Böttcher pro několik dílů napsal hudbu. Později vyšel seriál na DVD a jako bonus bylo připojeno interview s Böttcherem, odkud je následující část jeho životopisu. V dětství utrpěl úraz. Po fraktuře lebky neslyšel na levé ucho, což mu nebránilo, aby se v Hitlerjugend věnoval létání. Jako 17letý byl odveden do pilotní školy Luftwaffe a poté u ní skutečně sloužil. Protože Říše šetřila, kde se dalo, začala se letadla tankovat přesně dle letového plánu, bez jakékoliv rezervy. Böttcher se takto dostal do válečného zajetí. Buď bukoval v mlze, nebo foukal silný protivítr, prostě přistál jinde, než měl. V zajetí se naučil hrát na kytaru a byl natolik dobrý, že jej v Hamburku přijali do svého orchestru pánové Alfred Hause a Franz Thon. Oba jsou pevně spojeni s historií Nordwestdeutschen Rundfunks. NWDR byla původně založena roku 1924. Po válce se stala „zlatou žilou“ německé hudební scény a později produkovala i televizní pořady. Böttcher nikdy neabsolvoval klasické hudební vzdělání. Učil se v orchestru. Mezi spoluhráče, kteří zde působili a výrazně jeho kariéru ovlivnili, byli např. Richard Richter, což byl jeden čas GMD (Generalmusikdirektor) orchestru NWDR. Kurt Wege swingař, skladatel tzv. U-Musik (což je zkratka pro Unterhaltungsmusik, zábavná hudba. Němčina má ještě zkratku pro vážnou hudbu, je to E-Musik, ernste Musik). Dále Benny de Weille, pazounista Günter Fuhlisch a Helmut Zacharias. Tento skladatel jej ovlivnil pravděpodobně nejvíce. Na youtube naleznete několik Zachariasových hitů. Doporučuji TOKYO MELODY. Ti, co hudbu dělají, nechť si porovnají skladbu na https://www.youtube.com/watch?v=2sUxevnEQTA (skladba Helmut Zacharias - Tokyo Melody) s Böttcherovým pozdějším hitem na https://www.youtube.com/watch?v=_0qMdLgZ2eo (skladba Winnetou - The Main Theme (Martin Böttcher)). Ta inspirace (kopírování motivu) tu je. V poválečných letech světu vládl swing a jazz. Občas bylo nutno skladbu upravit. V roce 1947 připravoval režisér Wolfgang Liebeneiner drama LIEBE 47. Jako autor hudby je uveden Hans-Martin Majewski. Ovšem byl to první film, na kterém dělal Böttcher, i když není uveden v titulcích. U NWDR působil do roku 1954 a toto období je považováno za jeho učednická léta. Orchestr NWDR opouští a následující roky dají za pravdu tvrzení, že plodnějšího a lepšího skladatele hudby Německo nemělo. V roce 1955 kývl na nabídku producenta Artura Braunera a složil hudbu k DER HAUPTMANN UND SEIN HELD. Tento film se mylně považuje za jeho první. Následoval kultovní DIE HALBSTARKEN režiséra George Tresslera. Tady už pochopil, že skládat noty pro cizí klavír postrádá logiku. Založil kapelu Mister Martin’s Band, se kterou hudbu nahrával, tím pádem shrábl honorář i za nahrání. Jak už to tak bývá, i v jeho kapele se mihlo několik slavných osobností pozdější německé hudební scény. Specialista na jazýčkové nástroje Fatty George, klávesy obsluhoval Bill Grah, či pazounista Ernst Mosch. Následovala hudba pro sérii filmů o páteru Brownovi a poté došlo ke klíčovému okamžiku jeho života. Počátkem 60. let byl přizván k projektu producenta Horsta Wendlandta, který se rozhodl propašovat na filmové plátno špionážní romány několika autorů. Zde se začal scházet budoucí štáb POKLADU NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE. Scénář k SCHMUTZIGER ENGEL psal např. Harald G. Petersson. V době, kdy psal hudbu pro POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE, byl již zkušeným hitmakerem. Na https://www.youtube.com/watch?v=zJSPxJi7Zqw naleznete O CANGACEIRO. Až si skladbu pustíte, budou ti starší doma. Tato melodie ve své době dobyla svět. Lépe řečeno, blahé paměti, Sbor Lubomíra Pánka s ní dobyl Československo. Dalším kouskem do mozaiky je HAWAII TATTOO belgické skupiny The Waikikis, hit z roku 1962 na https://www.youtube.com/watch?v=990L6-hbQRQ, přičemž vznik skupiny se považuje za perličku světové hudební scény. Skladba poprvé zazněla ve filmu MAX, DER TASCHENDIEB. Režisér potřeboval, aby z jukeboxu zpovzdálí zněla nějaká skladba z Tichomoří. Bylo mu úplně jedno, co to bude. Chtěl podbarvit dialog hlavních postav. Böttcher původně na nabídku neslyšel. Nakonec ji pod pseudonymem Michael Thomas napsal, protože si nevěřil a považoval celou věc za vyřízenou. Ne tak Horst Fuchs, což byl šéf produkce hudebního nakladatelství Ariola. Nikdo totiž nečekal, že v obchodech s gramodeskami se začnou objevovat loudilové, toužící také vlastnit tu krásnou melodii z filmu MAX, DER TASCHENDIEB. A bylo jich poměrně dost. Horst Fuchs se tedy obrátil na filmovou produkci s žádostí, jaká že to ve filmu byla použita deska. Když mu přišla odpověď, otevřel si bar, nalil velkého panáka a četl znovu - na desce, která nikdy nevyšla, hraje skupina, která nikdy nevznikla. Byl to nakonec Horst Fuchs, který z celé situace využil maximum. Kontaktoval majitele autorských práv, kterým byl Böttcher, a využil toho, že v jeho studiu pracovala belgická studiová kapela. Z překvapeného Willy Albimoora (piano), Jo Van Wettera (kytara), basisty Jeana Hunstadta a zpěváků Jo De Muyncka a Freddyho Rottiera se stala skupina Die Waikikis (též The Waikiki’s). Ta nahrála první singl HAWAII TATTOO. Toho se nakonec v Německu prodalo 600 000 kusů, celosvětově 2,5 miliónu. S původně záležitosti na jednu sezónu se vyloupla skupina, která byla nakonec činná až do roku 1981. Následovala spolupráce s Peggy March (americká zpěvačka, proslavená hitem I WILL FOLLOW HIM z roku 1963, pozor, autorem této skladby není Böttcher), Elisabeth Flickenschildt, či La Grande Dame sedmdesátých let - Romy Schneider. Prezentoval Německo i jako autor hudby na Grand Prix Eurovision de la Chanson Européenne. Jedná se o mezinárodní soutěž hudebních skladatelů a textařů. My se vrátíme k době, kdy vznikly filmy Karla Maye. Horst Wendlandt, syn ruského zemědělce a Němky, šéfoval společnosti Rialto-Film. Ta produkovala celou řadu filmů pro dospělé, což mu údajně vyčetl jeho syn. Horst Wendlandt se tedy vrhl do příprav POKLADU NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE. Nebyl na to sám. V titulcích není uveden dánský producent Preben Philipsen (syn Constantina Philipsena, který Rialto-Film založil) a Waldfried Barthel (1. dubna 1950 založil ve Frankfurtu společnost Constantin Filmverleih, která s Rialto-Filmem kooperovala celou sérii detektivek Edgara Wallaceho a byla přizvána i k POKLADU NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE). Jako režisér byl prosazován Alfred Vohrer. Horst Wendlandt nakonec prohrál a protlačen byl (Waldfriedem Barthelem) Harald Reinl. V souvislosti s Vinnetouem se počítalo s Guy Williamsem, ovšem Berlinale 1962, kde se Horst Wendlandt a Pierre Brice potkali, rozhodlo jinak. Kostýmy pochází od Irms Pauli, která stojí za nápadem vyšít kostým perlami. Natáčení POKLADU NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE začalo 6. srpna 1962, ukončeno 1. října. Hrubý střih dokončen 25. října, poté se do 2. listopadu ladily detaily. Mezi 14. a 20. listopadem byly natočeny postsynchrony. Mezi 21. a 23. listopadem byl promítán v hudebním Studiu Hamburg, kde k němu byla nahrána hudební stopa. Celkové náklady: 3,5 miliónů DM. S Vinnetouovou smrtí se Böttcher přeorientoval na televizi. Pro ZDF to bylo KRIMINALMUSEUM, či další krimi seriál SONDERDEZERNAT K1. Zřejmě se mu detektivní žánr líbil, v letech 2003 až 2013 napsal hudbu pro 21 dílů OTCE BRAUNA. Jenže čas nezastavíš a Martin Böttcher odchází na odpočinek. Zasloužený. Autor hudby k 56 filmům a více než 400 televizních seriálů zemřel ve spánku 20. dubna 2019 v domě své dcery.